we feel sLOVEnia

OUR ERASMUS STORY

2009-08-05T06:56:00.001-07:00

všechno musí jednou skončit

2009-06-11T22:18:00.000-07:00

...a nám to končí právě teď...

Všechno je sbalený, je toho neuvěřitelná kupa, rodiče skoro připraveni k odjezdu...a my? Já teda ne...Myslím, že mi furt nedochází, že za pár hodin budu doma. Že Ljubljana, Erasmus a Vilharjeva už je takřka minulostí. Že příště budu mluvit anglicky ve středu...na zkoušce z fonetiky a fonologie. Zdá se vám, že jsem zbytečně sentimentální? Tak to jste mě měli vidět ve středu na naší rozlučce, kdy jsem prolila asi tak galon slz.

Tak teda. ŠŤASTNOU CESTU!

abysme se měly nad čím zasmát a zároveň u toho mohly brečet...

2009-06-07T02:52:00.000-07:00

BEZ KOMENTÁŘE...protože dobrý věci, nepotřebujou komentář

made by Kača

rozhovor č. 1 - BÁRA

2009-05-29T13:53:00.001-07:00

Erasmus se nám blíží ke konci. A než úplně skončí, budete si tu číst pár bilancujících zpráv. (který se mi teda fakt chtěj psát...to bude nostalgický a patetický, že to svět neviděl). Jedna z těch zpráv bude takový mini interview s každou z nás. První je rozhovor s Bárou.

M: Co se ti jako první vybaví, když se řekne Erasmus?

B: obrovská zkušenost

M: A když se řekne Slovinsko?

B: zemička s neuvěřitelným kouzlem; hory, moře, města připoutána blízko k sobě; hrdí Slovinci; nádherná příroda

M: Myslíš, že bys tady dokázala žít? Zklamalo tě Slovinsko v něčem nebo vůbec ne?

B: kdyby šlo jen o to rozhodnutí - chceš tu žít/nechceš tu žít - tak jednoznačně ano

B: nedokážu říct, jestli mě Slovinsko něčím zklamalo, okouzlilo mě...

M: A co naše drahá Ljubljana? :)

B: Ljubljana je, co do svojí rozpínavosti, malé město, které je ovšem dost schopné! Krásné centrum, kde nám Jože Plečnik přímo podává svoji ruku, spousta zeleně a městské části jako třeba Trnovo nám připadají tak maloměstské, někdy skoro až venkovské :) Mám milion myšlenek, kterými bych mohla popsat Lublaň, kterou jsem si zamilovala...

M: Pěkný. Chceš se vůbec vrátit tam kam patříš? :D Brno, Bystrý, ČR...Jak moc těžkej návrat do reality očekáváš?

B: Samozřejmě chci! Momentálně si nejsem úplně jistá, kam patřím nebo kam budu patřit po návratu (z důvodu jiných... nestalo se tak v průběhu absolvování ERASMU), ale v Bystrém mám zatím doslova "nepřestřiženou pupeční šňůru" a to je poměrně dost svazující... čtu o Vysočině a dojímá mě to! Po Lublani se mi bude stýskat, rozhodně se sem chci vracet. A návrat do reality? Myslím, že sama sebe poměrně dobře dokážu udržovat v realitě... Neočekávám, že mě něco praští po čenichu :D, až se vrátím domů! Pobyt tady mi pomohl hodně věcí si urovnat, ujasnit... nevytrhla jsem list s kapitolou mého života v ČR...

M: Dokážeš říct 3 největší zážitky, který si odsud odvezeš a na který nikdy nezapomeneš?

B: Ptuj - kurentovanje - a to nejen proto, že to byl jeden z prvních zážitků tady, řeka Soča a vojenské hřbitovy z 1. sv. v., přímo ze Slovinska si ho neodvážím, ale Benátky - ať už poprvé jako výletník nebo podruhé jako "pozorovatel" Giro d´Italia

M: A něco na co bys radši co nejrychlejc zapomněla?

B: na noc v Kranjske Goře

M: Makumba ne? :D (Bářina, řekněme, dost kontroverzní spolubydlící)

B: to by byla asi druhá věc :D ... zážitek z Kranjske Gory, kdy jsem se bála, jestli tu noc vůbec přežiju, byl horší...

M: Ok. A nějaký konečný vyjadření...doporučení, nedoporučení Erasmu?

B: každému bych podepsala "vřelé doporučení" :D zažiješ spoustu nových věcí, poznáš hodně nového po všech stránkách, procestuješ, seznámíš se s mnoha lidmi z mnoha zemí, ujasníš si, co je pro tebe v životě důležité, co méně... utříbíš svoje hodnoty... všechno rozhoduješ sám za sebe a podle toho za to potom taky neseš následky... životní zkušenost, kterou ti nikdo nevezme, je jen tvoje a ikdyž sem jedeš ve skupině, každý z vás má celkový pohled jiný!

M: Dík. ;)

B: rádo se stalo

příběh č.3

2009-05-24T08:13:00.000-07:00

Erasmus je zábava. A lidi, který jsou na Erasmu jsou zábavný. A někdy prožívaj dost neskutečný příhody a vy jen posloucháte a říkate si "Cože??? To snad ani nemůže bejt pravda!". Chci vám představit 3 nejvíc neuvěřitelný, nejvtipnější a nejdokonalejší příběhy, který jsme (zatím) slyšely.

Francouzi aneb cesta tam a zase zpátky

Pokusím se být stručná, ale výstižná, abyste i vy doma u svých počítačových obrazovek měli z tohoto příběhu stejně intenzivní zážitek jako my, kteří už jsme to minimálně dvakrát slyšeli na živo.

Jednoho brzkého (velmi brzkého :) ) březnového rána se 4 frantíci, ne zrovna ve střízlivém stavu, rozhodli, že si tak trošku zazávodí. Měl to být zábavný závod spočívající v tom, že se ve dvojicích měli co nejrychleji přemístit do Záhřebu (Lj - Zg cca 60 km). O první skupince vám můžu říct jen tolik, že se jim to bez větších potíží povedlo. Ta druhá je ovšem mnohem zajímavější...a to nejen proto, že se jim to ani zdaleka nepovedlo, ale hlavně proto, že to jsou úplný troubové. :) Proč? No tak za prvý se na SI- HR hranicích rozhodli, že nepůjdou přes hranice, ale vezmou to lesem a pak přes hraniční řeku. Zábava ne? V březnu. Svlíkli se, oblečení si svázali do ranečku a s jednou rukou nad hlavou se pokoušeli plavat. Clémovi to došlo v půlce, jak hloupej nápad to byl a že mu nestojí za to, plavat ještě takovou dálku...a tak to otočil. Olivierovi asi nic nedošlo a tak plaval dál. Na druhým břehu se jen svalil do trávy a usnul. Jenomže mu nebyla dopřána pokojná noc. Za chvíli ho totiž vzbudili policajti, kterým bylo z nějakýho (fakt nepochopitelnýho :) ) důvodu podezřelý, že viděj v březnu na břehu nahýho člověka. Tak chtěli, aby se legitimoval. A zde přichází "za druhé". Oni si totiž jen úplný troubové nechávaj svoje doklady doma, když se rozhodnou dělat vejlet za hranice. Takže chudák Olivier putoval do chorvatské věznice. Už si asi představoval ty nejhorší scénaře toho, co může následovat...ale to, co ho čekalo v cele, určitě nečekal, (moje oblíbená část ;) ) páč se tam setkal s Clémou, troubou číslo 2. :) Takže se tak pěkně potkali a strávili prý kraptě nepříjemných 23 hodin se svými bosenskými spoluvězni. Pak za nimi tedy přišli policajti s návrhem. Buďto zaplatí každej 2000€ a nebo si to odpykaj natvrdo 14 dní. Ani s jednou nabídkou chlapci samozřejmě nesouhlasili a tak se chvíli dohadovali a nakonec to dopadlo tak, že je teda pustěj ale nesměj rok do Chorvatska a zaplatí 200€. Ty ale neměli samozřejmě u sebe a museli nejdřív zavolat do Lublaně a kámoši jim je museli přivízt, takže se jim ten spontánní vejlet protáhnul tak na dva dny a kousek. :)
Sečteno a podtrženo...pokud chtěli mít z Erasmu nějakej zážitek, tak tenhle asi těžko něco překoná. :)

Dodatek první:
francouz: Luke, můžeš se prosím podívat, kdy děláme zkoušku?
Luke: Ty vole Bežé, vždyť jí máte dneska!
francouz: Cože, jak to je možný???
Luke: Ty vole, kolikrát si na tý hodině byl??? Máš nějaký materiály???
francouz: Do prdele ani jednou, vždyť ten kurz začal před dvěma tejdnama, sem netušil, že bude končit tak brzo!

Dodatek druhý:
introduction: Lukáš, Šárka, Vlastík, Daniela a Joseph (řidič) mají za tři hodiny jet na výlet do Kosova.

Joseph telefonuje: Luke...promiň...ale právě mi uletělo letadlo (byl na dovolený doma ve Francii) a další mi letí až za dva dny...fakt sorry!
Lukáš: Ty vole, jak ti mohlo uletět letadlo???
Joseph: Když já jsem potřeboval strašně na záchod!

Lukáš (když nám to vypráví): Tak to chlapec doslova prosral!

návštěva s velkým N

2009-05-22T10:41:00.000-07:00

To nejde se nepochlubit...to prostě nejde...Na Erasmus budeme vzpomínat ještě hoooooooooodně dlouho, protože těch setkání, potkání a poznání co tady proběhlo, se už fakt nemůže nikdy opakovat.

Vážené studentky a studenti,
pokud půjde vše dobře, měl bych být od Po 25. 5. do Ne 31.5. na návštěvě v
Lublani. Rád bych se s vámi na chvilku někde setkal a poptal se vás, jak se vám
ve Slovinsku líbí. Jelikož pojedu vlakem, nemůžu vám, bohužel, přivést soudek
piva či vína aj. příjemné pozdravy z domova (tlačenka, smažák). Máte-li nějaké
pěkné místo (zahradní hospůdku apod.) v Lublani či okolí a chuť se na chvilku
setkat - napište mi. Zatím mám program na Út dopoledne a St celý den.

S pozdravem

J. Trna
váš děkan

crazy days

2009-05-22T01:49:00.000-07:00

Tak se na to podívejme...:)

Květen je fakt šílenej. Všichni jsou furt ve škole, píšou nějaký písemky a musej se učit. My teda samozřejmě ne :), ale to, že tím jsou postiženi ostatní, na nás má samozřejmě taky určitý dopad. Já ani vlastně nevím, o čem pořádně bych měla psát. Nenapsala jsem už tolik vejletů a akcí, že vracet se k nim nemá cenu. A hlavně. Každej jeden, od prvního do posledního, byl tak děsně moc SKVĚLEJ, že bych těžko hledala slova. Přesně s tímhle jsme na Erasmus jely...vidět a zažít co nejvíc. A budeme vidět a zažívat až do konce, to mi věřte. Třeba zejtra jedeme s Kačou na Soču, na rafty. Kdybyste neměli v Čechách tak hnusně :P, ale měli těch 30°C jako my, taky byste hned jeli a doufali, že se do tý nádherný ledový vody vyklopíte. :) A nebo příští tejden. To nás čeká mega big vejlet do Alp s naším učitelem na mountainiring (furt nevím, jak se to píše), kterým zakončíme tento předmět za 8 kreditů. A to si teda pište, že to bude zážitek. 3 dny v horách...Alpách...wow. Na Triglav prej teda nepůjdem, páč tam je ještě o mnoho víc sněhu než by naše netrénované nožky zvládly, ale min. 2000m to mít bude. :)
Bude to těžký, se vrátit domů...tady to je poslední dobou nějak moc skvělý.

DO PYTLE...málem jsem zapomněla na největší událost tohoto tejdne. Lucka má od pondělí novou spolubydlící. :D Fakt už nevím kolikátá to je, ale nebojím se říct, že 3 tejdny jsou dost dlouhá doba na to, aby se tahle odstěhovala a přišla jiná. :D

nechť jste zavaleni fotkami

2009-05-14T10:20:00.000-07:00

Na nějaký články to zatím moc nevypadá...omlouvám se...ale nějaký moje kecy stejnak nikoho nezajímaj a všichni chtěj vidět jen fotky. :) Jako ráda bych se k tomu napsání dostala, ale nic nemůžu slíbit. Tak si zatím užijte naše poslední opravdu vydařené výlety a akce!

Bratislava & Vídeň
Skvělý, skvělý, skvělý...velmi mezinárodní, velmi pohodový, velmi kulturní...únava největší, hodně ponocování, hodně peněz, ale k nezaplacení!

FOTKY zde

návštěva pana docenta Matyáška
Těžko říct, jestli byl větší zážitek to, že nám objednal METROVOU pizzu nebo to, že jsme se česky bavili se slovinským profesorem, bejvalým děkanem. Velmi silný zážitek!

FOTKY TU

Bára s Magdou navštívily Kaču
Tak k tomu bohužel nemůžu říct ani slova, páč jsem je poprvý uviděla, když odjížděly. Ale Kača byla nadšená, takže to asi proběhlo v pořádku...:)

FOTKY TÁMHLE

Giro d'Italia
óóóó...neskutečným způsobem podařenej vejlet...slovy opravdu nedokážu vyjádřit to, jak jsem si to užila, kolik bylo srandy, kolik památek jsme viděli. Až na tu všudypřítomnou růžovou (jo furt jsem se přes to nepřenesla), 100% výlet.

FOTKY TUDY

Bežigrad piknik
Tak to jsem velmi aktuální, páč byl včera. Sešlo se nás asi milión...většina Čechů, se kterýma se známe, pak nějaký cizinci, který neznáme a pak samozřejmě i cizinci, který známe...velmi příjemná záležitost...:)

FOTKY TUKAJ

AŤ SE VÁM LÍBÍ ;)

sorry

2009-05-12T15:28:00.000-07:00

Omlouvám se všem, který tu čekaj zprávu o :Bratislavě, Vídni, Benátkách - Giro d'Italia, posezení s Matyáškem, 3. příběh, shrnutí 3. měsíce nebo něco úplně jinýho (třeba to, jak se nám svírá srdce při pomyšlení, že přesně za měsíc, touhle dobou budeme spát ve svých českých postelích :'(... ) Buďto nemám čas nebo se mi nechce...takže prosím o strpení...Ale fotky sem dám, ať aspoň trochu zdejší úžasnosti pochytíte a pocítíte. :)

Anyway. Náš odjezd proběhne 12.6.2009...takže doma připravte slavobrány a červený koberce, svíčkovou a Kofolu, protože jinak se hned otáčíme na podpatku a jedeme zpátky. :)

příběh č.2

2009-05-07T02:42:00.000-07:00

ASHOK -> LORD HOVEN

"A bude to víkend, na kterej nikdy nezapomenete. " A opravdu byl. Od teď vždycky když skupinka 150 Erasmus studentů z letního semestru 2009 v Ljubljani uslyší "Kranjská Gora" nevybaví se jim lyžování nebo kozorožec. Ne e. Vzpomenou si na Pust Party a na následný ničení všeho, co jistým hloupým jedincům přišlo pod ruku. Ale o tom už bylo napsáno dost. Co ještě nebylo řečeno, je velmi nechutný, ale svým způsobem velmi zábavný příběh. :)

Všichni si ho všimli už u autobusu, protože mezi ně vůbec nezapadal. Asi tak 40 letý Ind. Díval se divně a tak se mu většina dívek vyhýbala a málokdo chápal, co na tomto výletě pohledává. Okolnosti, které vedly k pointě tohoto příběhu jsou nejasné a každý má svou vlastní verzi. Já se budu držet té, že náš milý Ind si připadal osamělý a tak pil a pil a pil až si dal přesně tolik, kolik potřeboval a začal být velmi spokojený. Tady se musím na chvíli zastavit. Jak jsem se totiž později dozvěděla, Indové mají takový zvláštní zvyk, že když jsou spokojení, udělají velkou potřebu někde doprostřed místnosti. Je to opravdu zvláštní zvyk. Ale zpět k našemu Ashokovi. Jak jsem řekla, byl opilý a spokojený. A tak se rozhodl, že svou spokojenost nějak zpečetí...a asi není těžké uhádnout, pro jaký způsob se rozhodl. Myslím, že jeho spolubydlící nebyli moc nadšení, když to viděli. :) A ještě míň nadšení byli, když se Ashok nemohl udržet na vlastních nohách a tak si své ručky vymáchal ve svých hovnech. A pak si představte chůzi opilého člověka...většinou si není moc jistý a nemá moc stabilitu a tak se musí opírat o stěny. No co vám budu povídat. Smradu všude bylo, že se to nedá popsat.
Tenhle příběh má spoustu verzí. Jedna třeba vypraví o tom, že se nevydělal doprostřed místnosti, ale do postele. Ale já myslím, že to není vůbec podstatný...uklízečky nás musely nenávidět tak jako tak. :)

příště: Francouzi aneb cesta tam a zase zpátky

SARAJEVO pokračování

2009-05-07T02:08:00.000-07:00

Na další den jsme měli objednanýho průvodce a naplánovanou prohlídku tzv. Tunelu. Vyjet jsme měli v 10:00, ale jak se stalo (ne)dobrým zvykem tohoto výletu, vyrazili jsme asi až v 11. Průvodkyní nám byla slečna, asi stejně stará jako my a než jsme k onomu tunelu dojeli, vyprávěla nám spoustu a spoustu věcí o válce, jak ona sama to prožívala, jaký to má dodnes následky...No nevím jak vy, ale já s Luckou jsme s hanbou museli přiznat, že stěží víme, že nějaká tříletá válka v Sarajevu byla. Srbové obklíčili celý Sarajevo (a protože to leží mezi horama, nedalo jim to moc práci) a obyvatelé nemohli tam ani zpět. Jediná "úniková" cesta bylo letiště. A tak se Sarajevané rozhodli, že si pod ním vykopou tunel, kterým budou prchat lidé, přicházet vojáci, proudit zásoby. Tunel má 800 m a kopali ho 4 měsíce. My jsme teda navštívili jen posledních zachovalých 25 metrů a muzeum, který vytvořila rodina, vlastnící pozemek. A byla to síla. Ještě nikdy nikdo z nás nebyl tak blízko válce...a tady ta válka dýchala úplně ze všeho...z rozstřílenejch domů, zničenejch chodníků, vyprávění pamětníků. Byl to opravdu velkej zážitek...pro mě z celýho Sarajeva největší.
Pak jsme jeli do obrovskýho parku, kde jsme se procházeli, užívali si sluníčka a snažili se přestat myslet na to, co jsme se dozvěděli v tunelu. Cestou zpět jsme zažili řešení problémů "alá jsme v Bosně"...náš autobus totiž nemoh vyjet z parku, protože auta parkovali po obou stranách cesty a on se tam jednoduše nevešel. Tak se řidič rozhodnul, že to nejvíc překážející auto jednoduše trošku přemístí. Této akce se zúčastnila většina chlapců a dívky v autobuse je mohutně povzbuzovaly...a povedlo se...normálně takhle odstranili dvě auta (a jedno shodili skoro do příkopu :) ). Nakonec jsme se jeli podívat na město z vrchu. A pak byl opět rozchod.
Takže jsme se nejdřív najedli (burek) a pak se chtěli jít podívat do mešity. Tam se bohužel nemohlo, páč měli mši/bohoslužbu nebo nevím co a tak jsme se rozhodli vrátit pozdějc a mezitím se jít podívat na hřbitov nad městem. Procházka to byla příjemná, do kopce, nestresující (i když někteří pánové měli nějaký námitky, že to je moc daleko a do moc do kopce a blabla :) ) a do města jsme se vrátili přesně tak, abysme mohli jít konečně, poprvý v životě, do mešity. Holky si zakryly vlasy vším co bylo po ruce, zuli jsme si boty a byli jsme uvnitř. Tam nic moc speciálního nebylo. Jen koberce na modlení, vyzdobenej strop a něco jako kazatelna...přesto to byl další z velkých momentů výletu.
Večer byl věnovanej party. Nejdřív byla velká nelegální preparty v hotelu a pak se jelo do nějakýho klubu. Ten byl přecpanej k prasknutí, ale hráli tam normální hudbu, takže jsme zůstali...a já pak už nevím, co se dělo, páč se mi udělalo špatně a tak už jsme trapně v jednu jela do hotelu spát. Ale dle vyprávění ostatních to byla bouřlivá noc, kdy se po návratu z klubu všichni sešli na jednom pokoji, povídali, popíjeli a to někteří tak dlouho, že místo do postele se přemístili rovnou na snídani. :)
V neděli byl zase rozchod (ano hlavní centrum Sarajeva známe teď opravdu dobře :) ), kdy jsme dokoupili suvenýry, utratili zbytek bosenských marek a my s Luckou potkali naše český kamarády. :) A pak už jen nudná, deseti hodinová cesta zpět domů...do upršený Ljubljaně.

první část zde

SARAJEVO

2009-04-28T07:28:00.000-07:00

Na jedný francouzský party jsme se s Luckou rozhodly, že do toho Sarajeva těch 100€ vrazíme a pojedeme. :) A dva dny předtím mi došlo, že vlastně budu potřebovat těch peněz mnohem víc. A byla jich teda kupa. Já jsem si to radši ani nespočítala, kolik jsem za to utratila, ale bylo to hodně. Tímto považujte diskuzi nad finanční otázkou tohoto výletu za navždy vyřešenou. :)

Jelo nás asi 46. Z toho 40 holek a 6 kluků. Ano nadšení Mirči a Lucky nebralo konce...Juchů konečně se můžeme cejtit jako v doma-v Brně-na peďáku...zase samý holky. Ale tentokrát se nás dívčí společnost netýkala. Z těch 6 kluků jsme tři naštěstí dost dobře znali, takže jsme celou dobu byli s nima. Výhody, jako placení taxiků za nás asi nemusím moc zmiňovat :), ale my jsme byly hlavně rády proto, že jsme se v takový divočině, jako Sarajevo stále ještě je, nemusely pohybovat jen samy dvě holky...to by bylo nejen nepříjemné, ale hlavně i nebezpečné.
Vyjeli jsme v 22 z odporně upršené Ljubljany a do Sarajeva jsme přijeli v 8 asi. Krásné slunné ráno jsme strávili na odporný benzínce s tureckým záchodem a pomalým číšníkem, takže jsem neměla svoje ranní kafe. Důvod? Přijeli jsme moc brzo a v Sarajevu bude všechno zavřený.
Do samotného Sarajeva jsme dojeli asi v 10 a hned se nás ujal nějakej průvodce, kterej měl potřebu nám sdělit historii Bosny a Hercegoviny asi od 14.století s čímž teda u mě fakt neuspěl. :) Když se teda asi za hodinu vykecal, šli jsme na brzký oběd na typické bosenské čevapčiči. Je to úplně jiný než u nás. To maso dávaj do pita kapsy, vedle daj cibuli a jakejsi sejr, kterýmu říkaj kajmak. No náš hybrid mi chutná víc. Po obědě jsme dostali rozchod. My to vzali po hlavní dolů a skončili v parku, kde jsme odpočívali a těšili se na hotel, sprchu a postel. A že se bylo na co těšit! Úúúúú...moje první bydlení v hotelu dopadlo velmi slušně...Vybrali nám *** Hotel Grand a my si mohli vybrat, jestli chcem jednolůžák nebo dvoulůžák. Pro mě a Lucku existovala samozřejmě pouze druhá možnost. :) To se to spalo...krása, krása. Po šlofíku jsme se přidaly opět ke klukům, poprvý zažili divokou jízdu taxíkem (nejlevnější dopravní prostředek tam...pro jednoho stála cesta do centra zhruba 15 Kč) a prošli si důkladně starý město. Večer nás čekala typická bosenská večeře, v typickým bosenským podniku s typickou bosenskou živou hudbou. Ehm. Na to, že to byla nejdražší večeře mýho (a asi i všech ostatních) života, jsem očekávala něco mnohem víc. K jídlu jsme dostali různý druhy masa na jednom podnose pro jeden stůl, podnik to byl nejdražší v Sarajevu, velkej jak kráva, s podivnejma existencema a nic moc luxusního teda...a hudba...čtvrt hodiny vám to přijde vtipný...pak už doufáte, že to skončí. Zklamalo nás to. A pak když jsme chtěli jít do klubu, tak jsme prochodili asi celý Sarajevo a houby našli. Tak jsme šli do hotelu a měli party tam...a někteří hodně dlouho. :)

...TO BE CONTINUED...(až se vrátíme s Luckou z Bratislavy :D...Erasmus život je opravdu úžasnej...šli jsme si koupit lístky do Sophie/Bulharska a nakonec jsme odešli s lístkama do Bratislavy a plánem, že odtud pojedeme do Vídně a možná do Brna...so...see you there možná :D)

pokračování zde

PRAXE

2009-04-28T06:19:00.000-07:00

V pátek nám skončila 3 týdenní praxe ve slovinských školách. Já osobně si myslím, že to je jeden z mála předmětů který nám opravdu k něčemu jsou a tak možnost zapsat si praxi i tady ve Slovinsku jsem více než uvítala. Čekala jsem od toho, že uvidím trošku jinej způsob výuky, jinej systém školství a celkově, že to bude nezapomenutelná zkušenost. A to teda byla. :)

Za prvý jsem si nemyslela (budu psát všechno jenom za sebe...i když myslím, že holky maj podobný zkušenosti a pocity), že uvidím až tolik rozdílů...přece jenom nás dělí jen nějakejch 500 km. Je několik věcí, kterých si všimnete hned během prvních několika minut. Za prvý, že škola začíná v 8:30! Jo, jo, tady to jde. :) Ale maj pak jen 5 minutový přestávky a pak (myslím) jednu 20 minutovou. Pak, že děti nenosej normální bačkory, ale něco jako takový "baleťácký cvičky" a v těhlech cvičkách pak i děti na 1.stupni cvičej...no nevím...sice to je asi praktický, ale nějak mi furt připadalo, že to je docela nebezpečný a nezdravý. Dál tu maj vymyšlenou úplně famózní věc. Svačiny si nenosej z domu, ale rodiče jim k obědům zaplatěj ještě svačiny a ty jim pak připravujou kuchařky ze školní jídelny. Děti ty svačiny pak nevyhazujou, nikdo nikomu nic nezávídí a ještě ke všemu to je vyvážený a dost pestrý. V mojí škole sem zažila například svačiny: chleba + tvaroh + mrkev + čaj, jogurt + bulka + nektarinka + eidam, chleba + vajíčko + jahody + čaj....atd. To mi přišlo opravdu skvělý (a taky bylo skvělý, že jsme se z toho najedli i my). Děti měly o povinnost navíc (služby na odnášení a přinášení svačin do tříd...už od prvňáčků) a ještě se slušně a zdravě najedly. :) Další úplně neskutečnej a šokující rozdíl je v první třídě. Oni tady totiž taky před dvěma rokama měly reformu školství. Ale ta jejich vypadá, že opravdu něco změnila. Do tý reformy byla totiž povinná docházka 8 let. No a po ní to zvedli na 9 jak u nás. Jistě si dokážete představit co se stalo...zničeho nic maj učitelky najednou rok k dobru a výuka se tak může víc rozmělnit. A to je právě vidět v tý první třídě, která je spíš něco mezi školkou a školou. Děti si převážně hrajou...jako, že fakt hrajou (třeba půl hodiny v kuse) a sem tam si něco řeknou. A aby to nebylo pro pančelku tak náročný, tak má k ruce ještě učitelku-pomocnici. No já nevím. Furt se nemůžu rozhodnout, jestli to je dobrý nebo ne. Protože to co se v tý 1.třídě dělo, byla fakt jen taková jedna velká hra, kterou by zvládnul každej, pedagogikou nepolíbenej a aspoň trošku schopnej, jedinec. Paní učitelky dětem se vším (i s úplnejma maličkostma) pomáhaly a byly spíš jako jejich velký kamarádky. No a když k nim děti chodily a věšely se na ně a objímaly je a paní učitelky je třeba chovaly jak miminka...to bylo na mě opravdu příliš. :) Ne vlastně ještě mnohem horší pro mě bylo, že je děti oslovovaly křestním jménem. Jako volat na mě můj žák "Miriam pojď se mi na to podívat.", tak dostanu osipky. Ve druhý třídě už k tomu teda přidaly i tu "učitelku"...ale stejně...představte si, jak na svou třídní voláte "Učitelko potřebuju na záchod." Klidně si myslete, že jsem krutá osoba a nemyslím na chudáčky vyděšený prvňáčky a jejich city...ale tohle je úplně proti tomu, co se v pedagogice učíme. Učitel má bejt NEJDŘÍV autorita a pak až kamarád. Naopak to moc nefunguje...zvlášť když už si to poděláte v první třídě. :) No opravdu se těším, až si o tom s paní docentkou Horkou pohovoříme, protože já jsem velmi zmatená...protože ve Slovinsku jim tenhle způsob nějak zatraceně dobře funguje. Děti jsou chytrý, vnímavý, nejsou pozadu, ve 4.třídě zvládly naší hodinu, kdy jsme na ně celou dobu mluvily anglicky bez nejmenších problémů...Nevím, kde se u nás stala chyba.

No to bude asi vše...Jako řeknu vám, že už jsme rády, že to skončilo. Zkušenost to byla meganejvětší a rozhodně nejpřínosnější z celýho slovinskýho "studia" tady. Ale vstávat skoro každej den o půl sedmý??? FUJ! :D

příběh č.1

2009-04-21T07:26:00.000-07:00

JIRKA a VLAK

Jirka P., Peťa, Monča a Jirka Š. jeli na Erasmus do Ljubljany a jeli tam vlakem. Cesta byla dlouhá a nudná, ale všem bylo jasný, že tam někdy dojet musej. A bylo to tak. Byli kousek od Ljubljany a nacházeli se právě v tom okamžiku, kdy je čas na to, začít zavírat krabičky se svačinou od maminek, nandat si boty, dojít si na záchod, oblíct si bundu a SUNDAT KUFRY. Protože je Jirka P. velký džentlmen, neváhal a pomáhal Peťe s jejím megakufrem. Když v tom najednou vlak zastavil. Cestující vyrovnaný v uličce nechápali "Vždyť tohle ještě není Ljubljana." Inu cestující nechápali, ale naše čtyřka věděla moc dobře. Jirka totiž zatáhnul za nouzovou brzdu a zastavil tak vlak. Všem se rozklepaly kolena, před očima se jim míhalo jejich stipendium, které bylo najednou nějaký nedostatečný (ať už na pokutu, či na 4 měsíční život v Lj) a čekali, co bude. Vlakem (vůbec ne zmateně) pobíhali lidi od železnice a hledali problém. Nakukovali do kupéček a hledali uvolněnou záchrannou brzdu. A nic. Nic? No jo. Jirka měl takříkajíc štěstí jak svině, páč se mu nějak podařilo nepoškodit brzdu. Tak se vlak rozjel a za chvíli byl v cílový stanici. Tam už čekala četa, připravená přijít tomu zastavení na kloub. Nicméně naši 4 milý skoro Erasmáci na nic nečekali a vypadli z vlaku tak rychle, jak jen jim to jejich tunový zavazadla dovolily. A dobře udělali, protože když se naposled podívali na svůj vlak, k jejich kupéčku se řítil dav rozhněvaných zřízenců, odhodlaných ke všemu. Oddechli si...jejich stipendium bylo zachráněno. :)

Dobře...ta předposlední věta je trochu přehnaná :) Ale takhle nějak to určitě bylo. A jestli ne, tak mě někdo ze zmíněné 4 jistě opraví. ;)

příště: Ashok -> Lord Hoven

návštěva č.1 a návštěva č.2

2009-04-21T07:04:00.000-07:00

Minulej tejden (na Velikonoce) tu Bára měla svoje Honzíky - skoromanžela a bráchu - a švagrovou Mílu. A Lucka tu měla rodiče. No a včera odjela Šárka, Janča (naše spolužačky) a Verča (Bářina kamarádka).

Opravdu jen ve zkratce popíšu co se zhruba dělo (Zaprvý protože jsem hodně věcem nebyla přítomna. Za druhý, protože jsem celkem ve skluzu s psaním článků. A za třetí protože už bych měla začít psát i něco do školy).

No vím, že Lucka s rodiči byla na Bledu, Bohinji a ve Škofje Loce. Rodiče jí přivezli spooooooooooustu jídla (taky jsme něco dostaly a bylo to dobrý a děkujem ;) ) a jiných věcí, popovídali si, prošli se po Ljubljani, zašli na večeře.
Bára s rodinou byla v Benátkách, Piranu a pak na dvoudenním vejletu kolem řeky Soči...Tomuto výletu jsem sice přítomna byla, ale bylo by to nefér vůči ostatním vejletům, psát něco víc, takže se musíte spokojit s tím, že to bylo nepopsatelně krásný a moc jsme si to užili. :)

Teď v pátek přijely holky. Protože byly moc unavený z cesty, protože jim vyhovovalo válení se v posteli a protože počasí si z nás dělalo dost velkou srandu, stihly jsme vidět jen hrad a Tivoli park a centrum. Poseděly jsme taky v kavárničce a v neděli jsme našly OTEVŘENOU (koho by napadlo, že v neděli nebudou mít v hlavním městě otevřenou ani jednu restauraci???) pizzerku, kde jsme se výborně najedly. Hodně jsme kecaly, vínko popily, Ivča našla konečně někoho, kdo si troufnul na to, obarvit ji vlasy a všichni byly spokojený. :) Už se těšíme, až se zase všechny potkáme v Brně. ;)

A to je všechno. Co se týče lidí toužících nás navštívit, velmi bych doporučila, aby si rychle vybrali termín...Ono totiž už moc termínů na výběr není. Ve skutečnosti už to jsou jen tři volné víkendy, z nichž minimálně jeden až dva potřebujeme na plánované výlety. :D Ale rády tu uvítáme jakoukoliv návštěvu a možná i některý věci kvůli návštěvám přesuneme nebo změníme. ;)

jen tak mimochodem

2009-04-14T13:03:00.000-07:00

Lucka mi právě sdělila, že se jí odstěhovala spolubydlící. Nevím teda jak vám, ale mě to přijde tak vtipný, že si to zaslouží okamžitý zveřejnění.

Počítejte se mnou. První byla Jasmína. Pak asi na tři dny to byla Petra. Pak si tam přišla Turkyně, že jako by s ní měla bydlet, ale že by radši bydlela se svou kamarádkou, jinou Turkyní. Tak se nám Lucinka ochotně a kvapně přestěhovala...a ani ne po dvou tejdnech ji I TATO spolubydlící opouští. :D :D :D :D No jako my si nestěžujem, my si rády chodíme k Lucce posedět, a na jídlo a přespat. A čím víc místa tím líp...to jen chudák Lucka má dojem, že je zakletá. :D :D :D :D :D

jedna velká Perdel

2009-04-12T13:13:00.000-07:00

...praxe...
...Velikonoční vejlety...
...fotky...
...možná i něco navíc...

!!!UŽ BRZY!!! :D

2. měsíc

2009-04-05T13:23:00.000-07:00

Ano, ano je to neuvěřitelné, ale je to tak. Už to jsou dva měsíce, co tu trávíme. Takže jsme se nenápadně přehouply do druhé poloviny našeho pobytu a od teď to bude ubíhat ještě rychlejc než doposavad.

Je co rekapitulovat? Je o čem psát? Určitě jo. :) Je přece děsně zajimavý, že Lucka se teď v pátek přestěhovala, ne? :) Nevím, jestli jsem psala, že po Jasmíně se ji tam nastěhovala nějaká Petra, která tam vydržela asi jen 3 dny a pak byla prostě pryč? A my tak měly naprosto dokonalé místo k vzájemnému se scházení. To vše vzalo zasvé, když nám Lucka v pátek napsala, že ji máme pomoct se jít stěhovat. Na pokoj ji totiž přidělili turkyni. Ale turkyně nechtěla bejt s Luckou, chtěla bejt s jinou turkyní. A Lucka nechtěla bejt s turkyní, chtěla slovinku, která bude jezdit na víkendy domů. Takže si vyměnily s druhou turkyní pokoj, Lucka si dala věci o dvoje dveře dál a čeká, kdy jí do pokoje strčí hlavu nějaká nádhera, která bude asi hodně překvapená, že tam má spolubydlící. :D
Nebo co taková Ivča, který se včera odstěhovala jedna z jejích dvou spolubydlících....kterou nikdy předtím neviděla (ta druhá už tam prej taky tři tejdny nespala). :)
Máme to tu prostě pestrý. :)
A nejpestřejší to minulej měsíc bylo hodněkrát. Na pomyslném vrcholu se určitě umístila návštěva z Čech, bramboráková party a fotbal v Mariboru. Doufám, že v tomto duchu budeme pokračovat i nadále...zatím to tak vypadá.

Protože se mi žádná rekapitulace psát nechce :), myslím, že je načase vám opět přiblížit některá fakta našeho života tady. Jako nejvhodnější téma se mi momentálně zdá JÍDLO. O tom, že nakupovat v € je drahý se asi moc rozepisovat nebudu...i když...stále znova a znova mě překvapuje, když dělám běžnej nákup (pečivo, zelenina, mléčný výrobky...) a stojí mě to třeba 10€. A dělat takovej nákup 2x tejdně je náročný jak finančně, tak psychicky. Proto jsme všichni Erasmus (i ti, co doma normálně platí € ) nadšení z místního vysokoškolského systému stravování. Jede se tu totiž na bony. Na každej měsíc máme možnost si koupit tolik bonů, kolik je pracovních dnů. A vzhledem k tomu, že bon platí do takřka každý restaurace, fast foodu nebo menzy ve městě a je + - o 50% levnější než je normální cena jídla...dost se to vyplatí. Ale to není zdaleka vše. Místní vláda si je asi dobře vědoma toho, že student toho spráská hromadu a potřebuje spoustu energie na učení...a proto vás v žádný restaurci neodbydou pouhým hlavním jídlem. Studentské menu většinou obsahuje několik částí. Nejobvyklejší je menu složené z polívky, hlavního jídla, salátu (kterej si v hodně restauracích můžete namíchat sami u salátovýho baru), dezertu (ovoce) a pití (vody). A to mi věřte, že najíst se v Mekáči za 2,30 € je za normálních okolností nemožný...ale s bonem? V pohodě. Nebo naše oblíbená Šanghaj? Pro studenty samoobsluha? Nabrat si ue švédskýho stolu co chci, kolik chci a kolikrát chci? Žádnej problém. :) Malá nevýhoda je, že když si bony kupujete musíte přesně říct do jakýho stravovacího zařízení ho chcete...což je hlavně ze začátku celkem problém, když nevíte, kde dobře vařej a tipovat z dvouset položkový nabídky je celkem risk. Ale my už jsme v za vodou. :) My na náš Slorest, Šumi, La Storii, Foculus, Mekáč, Šanghaj, Fresco, Emonskou Klet, Tvojich 5 minut a Halo Katru (poslední dvě hodláme vyzkoušet tento tejden....ale všichni jsou z toho tak nadšený, že to nemůže bejt špatný :) ) nedáme dopustit. ;)

Olalá...zejtra nám začíná praxe a všechny se moc těšíme, až uvidíme jak to chodí jinde. Určitě budem informovat...
Pěkné jaro vám i nám přeji. ;)

něco málo od Erasmus TV :)

2009-03-31T07:40:00.000-07:00

Právě jsem shlédla pár unikatních videokousků z našeho pobytu zde. A ač si jsem vědoma toho, že se na mě snese hněv mnohých zůčastněných, myslím, že by bylo fér, se o některé videozáznamy s vámi všemi podělit. :)

Nesuďte nás moc příkře, we are just Erasmus ;) (omluva či výmluva na vše? :) )

První video je z výletu do ŠKOFJI LOKY. Pamatujete na našeho kamaráda Sašu? :)

Druhé video je z naší langoš párty, po které následovala velmi promyšlená hra Člověče nezlob se.

Další dvě videa jsou z nedávné veleúspěšné bramborákové party. A Kači promiň, že jsem se ti postarala o trapas jako Brno. Ale co nadělám, když si ještě nezačala ty videa stříhat. ;)

A pro dnešek poslední video je z přípravy na fotbal...dá-li se tomu ovšem říkat příprava. :)

KDO NESKÁČE & VÍNEČKO BÍLÉ

2009-03-29T03:55:00.000-07:00

12:55 a jsem jediná, která je vzhůru. :) A to máme mít k obědu kuře...tak já nevím, co s těma holkama je. Dělaj, jako bysme se vrátili v šest nebo co. :) Takže mi asi nezbývá nic jinýho, než ještě plná zážitků napsat něco o včerejším výletu do Mariboru.

Jely jsme na vejlet a nevstávaly jsme v 5. Neuvěřitelný! Maribor už jsme totiž jednou viděly a tak jsme si mohly přispat a jely jsme vlakem až v 11. Do Mariboru jsme dorazili o půl druhý a tedy práve včas, aby jsme došli na prohlídku nejstaršího vinnýho sklípku v Evropě (snad, moc jsem neposlouchala). Sudy byly obrovský, sklepy taky, ale stejně jsme se nejvíc těšili na ochutnávku. :) Ochutnali jsme tři druhy vína. Traminec, Holandské šedé a nějaký sladký. K tomu jsme přikusovali nachystaný sýr a bagetky. Úžasná záležitost, kterou si všech nás 30 co tam bylo, velmi užilo. :) Prohlídku jsme zakončili v prodejně, kde si většina, za více než sympatickou cenu, pořídila jeden exemplář vína domů.
Když jsme vyšli před sklípek, ozývala se předzvěst věcí budoucích. Všude jsme totiž potkávali české fanoušky a po dlouhý době jsme slyšeli nejedno "ahóóóój" a "čeeeeeeeeeši" a "ty vole" od někoho jinýho než českých erasmáků. :) Protože jsme měli hrozný množství času, každej se ho snažil využít po svým. Někdo šel na prohlídku města, někdo na kafe a na sladici a my jsme šly na večeři. V restauraci bylo ještě víc divný, že se tam všichni bavěj česky a že si tam "chlapy" mezi sebou prohazujou takový ty typický český buranský vtípky. Bylo to divný, ale bylo to veselý. :) Pak jsme se setkaly se zbytkem české výpravy, namalovali si na tváře vlajky a vyrazili směr stadion Ljudski vrt. U stadionu bylo neskutečný množství lidí. :) a když ochranka viděla, že jsme češi, automaticky nás poslala k zadnímu vchodu, kudyma chodili češi. Marně se jim Dan snažil vysvětlit, že nemáme lístky do český sekce. Asi jim to přišlo tak nemožný, že tuhle informaci radši ignorovali. :) Takže jsme prošli vstupem pro čechy. A zábava začala. My jsme totiž opravdu neměli lístky mezi dva a půl tisíce českých fanoušků, ale mezi jedenáct a půl tisíce slovinských fanoušků. Organizátoři se na našich 18 lístků do sekce C nevěřícně koukali, volali jednoho sekuriťáka za druhým a nevěděli, jak nás do tý slovinský sekce na druhý straně stadionu dostat. Nakonec to vyřešili velmi rozumně. Otevřeli zátars mezi slovinskou a českou částí a my dali sbohem českým červeným barvám a šli vstříc slovinským. :) Sekuriťáci nebyli jediní, kdo se na nás nevěřícně koukali. :) Když jsme sestupovali k našim místům, začali se po nás všichni otáčet a ukazovat si na nás a fakt nechápali. Těžko říct, jestli byli víc mimo z toho, že si jde 18 čechů sednout doprostřed slovinskýho kotle nebo z toho, že z těch 18 čechů je 13 holek. :D Ale nic jsme se toho nebáli! Fandili jsme jako bysme byli v český části. A možná ještě víc, protože jsme museli přeřvat ty slovince. Velmi jsme si užívali, když slovinci seděli a byli zticha a my si tam začali poskakovat, mávat vlajkou a křičet "Kdo neskáče není čech, hop hop hop.". Ke konci už jsme některý dost štvali. :)
Jak jistě většina z vás ví, výkon naší repre nic moc. O:O je opravdu slabý. Ale pro nás to byl tak velkej zážitek, že i s tímhle výsledkem se hravě vyrovnáme. Jistě, kdybysme dali gól, atmosféra po zápase by byla jinačí. Ale i takhle to za těch 20€ stálo. Aspoň nás slovinci neměli chuť zmlátit a radši se s náma fotili.
Ale zápasem pro nás tenhle den nekončil. Po něm jsme totiž měli naplánovaný zvláštní setkání s Českou televizí. Dan totiž tak trochu pro Českou televizi - sportovní redakci-pracuje. :) Takže si párkrát zavolal, napsal SMS a do hodiny jsme si povídali s Mírou Bosákem, nějakým Vlastou (slibuju že jméno zjistím :) ) a kameramanem (zjistím taktéž). Bylo to výborný. :) Opět další zážitek do sbírky, kterej jen tak někdo nemá. Fotku máme, fotku dodáme. ;)
No a to už bylo 12. Takže nám zbejvaly jen 4 hodiny do odjezdu vlaku (3 ve skutečnosti, protože se měnil čas). Asi hodinu jsme courali venku a pak už šli na nádraží. Tam jsme asi půl hodiny strávili na schodech a pak díky neskutečnýmu talentu Dana a Aničky, kteří ukecali paní uklízečku, jsme si mohli jít sednout...lehnout :) do vlaku. Ale jakýho! :) Rozdělili jsme se do dvojic, každá si zabrala jedno kupéčko, rozložila si polstrovaný sedačky a leželi jsme si jak králové! Chvíli jsme na sebe ve ztichlým vlaku řvali a pak jsme to zalomili. Co se týče mě, já jsem se probudila jen 2x, když přišel průvodčí a pak 5 minut před zastavením vlaku. No a bylo po vejletě. :) Vylezli jsme z vlaku, podivili se, že s náma jelo tolik lidí, když jsme tam nastupovali úplně sami :) a za deset minut jsme byly, my holky z Vilharjevy (klukům trvalo asi trochu dýl, dojít na koleje) v posteli. A je 13:4O a Kača a Ivča tam jsou stále. :)

PS: Jen co mi Bára dá videa, nahraju je sem, abyste něco z tý atmosféry taky viděli. Takže se sem ještě sem tam koukněte. Fotky samozřejmě taky budou.

První videodokumentace je z vinného sklípku...hlavní řečník - Luke :)

Druhá videonahrávka je z okamžiku kdy se nad námi rozprostřela slovinská vlajka...ano pokud měl někdo pochybnosti kde jsme byli...tak tam :)

když se sejdeme

2009-03-23T14:34:00.000-07:00

Jak všichni víte, právě za sebou máme pár velmi náročných dní. Naneštěstí jejich náročnost byla vykompenzovaná tím, že tu byla spousta milých lidí na návštěvě. Ale dost keců na úvod, stejně vás zajímá to, co jsme dělali.

BRAMBORÁKOVÁ PÁRTY
To napadlo Lukáše, že u něj uspořádáme ve středu bramborákovou párty. My mu na to řekly, že ve středu nikam nemůžem, že nám přijede návštěva, ale že to teda uděláme MY u nás na Vilharjevě. To jsme ale ještě netušily, jakej vzbudíme ohlas. Během dvou dnů, co jsme to vyvěsily na Facebook a pozvaly lidi, se přihlásilo 30 lidí...a to nás začalo děsit. A po nákupu 9 kg brambor a 5 česneků a 15 vajíček jsme se regulérně bály. :) Že toho bude málo, že toho bude moc, že nakonec přijde 40 lidí nebo že jich přijde 10. :) Nicméně. Naše party měla GIGANTICKEJ úspěch! Přišla většina čechů, se kterejma se tu stýkáme a hlavně přišla spousta cizinců, takže jsem tu snad poprvý zažila namixovanou soukromou párty - polovina čechů versus polovina cizinců. :) VELKEJ úspěch. :) Ale co tuto party učinilo nezapomenutelnou, byl příjezd naší návštěvy. Oni si totiž úplně v klídku nakráčeli do tý místnosti, kde jsme všichni byli a kde byla party v plným proudu. A my na ně jen koukaly...a pak dělaly "uáááááá áááááííííí"....a pak se objímali...a pak...pak už smažila pouze Bára a Ivča a ochotne Jirka a Jirka a Pavel, protože my ostatní jsme měly úplně jiný zájmy.
Ještě jednou to musím zopakovat. POVEDLO SE NÁM TO HOLKY!!! Učitelky získaly novej respekt mezi ostatními. :)

PROCHÁZKA LJUBLJANOU
Tak to by asi nešlo, abysme tu měly návštěvu a nešly se s nima podívat na Prešerenův trg, růžovej kostel, trojmostí a ljubljanski grad. :) Bylo to příjemný, jen škoda, že byla velká zima a vítr a tak všichni nejvíc ocenili návštěvu kavárny. :)

PARTY NIGHT
Na bramborákový párty jsme dostaly pozvání na soukromou party na Kardelevje, dorm D. A protože naše návštěva byla zvědavá, jak taková Erasmus noc vypadá, vyrazili jsme. A myslím, že nikdo nelitoval. Mrzelo nás sice, že hned na začátku musela odejít Bára - udělalo se jí špatně...ale když pak Káťa přišla s tím, že je jí líp, party noc mohla začít. :) On to vlastně i pro nás byl novej zážitek. Na party, kde bysme byly jediný češi a kolem jenom cizinci, jsme ještě nebyli (teda kromě Kranjsky Gory :) ). A opět musím říct, že to bylo skvělý. Hráli jsme fotbálek, povídali si, popíjeli vínko...a když se naše společnost stávala hlučnější a hlučnější a přišli na nás securiťáci, zamířili jsme do Piano baru na salsu. Velmi vtipná část byla cesta autobusem. Ale to už tak bejvá. :) V salsa baru jsme tancovali jak o život a pak jsme se najednou, ani nevím jak, všichni sešli venku (což je v takovým počt zázrak) a že se přesunem do Compaňeros. Tam už jsme jak o život netancovali, přesto to bylo velmi dobrý. :) No. Já osobně nemůžu říct křivého slova proti tomutu večeru. VÝBORNÝ!

ŠMARNA GORA
Ráno se některým špatně vstávalo. :) A tak není divu, že jsme se na plánovaný výlet na 3 km vzdálenou Šmarnou Goru (známou též jako "prsa Lublaně" ) vydali až ve dvě. Vylízt na ten "kopec" bylo hrozný! Ale ten výhled pak. Nádhera. Shodli jsme se, že to za ty vyfluslý plíce stálo. Viditelnost sice nebyla úplně nejlepší, hory jsme neviděli...ale i tak, další zážitek do sbírky. Toto náročný odpoledne jsme zakončili neméně náročně. Na večeři jsme si totiž zašli do Šanghaje...a jejich mega porce jsou prostě zabijácký. :)

PIRAN, KOPER
V sobotu jsme vstávali odporně brzo. Naplánovali jsme si totiž výlet na pobřeží Slovinska. A aby to mělo cenu (a protože jim tady ty vlaky moc často nejezděj), vyjeli jsme už v 5:53. Sice se budu zase opakovat, ale opět musím říct, že to stálo za to. :) Ráno jsme navštívili Piran. Rozkošný malinký městečko. Zima a vítr neskutečná, promrzlost veliká...jenomže v létě a teplu byl u moře každej. Ale v šále a rukavicích? Málokdo. Byla to nová zkušenost pro všechny a všem se moc líbila. :) Odpoledne jsme už byli v Koperu. Tam jsme víc než dlouho zkejsli v pizzerii, protože se nám už do tý zimy vůbec nechtělo. Ale pak přišla Danča (naše spolužačka z Brna, která je na Erasmu v Koperu) a ukázala nám všechno podstatný. Koleje, uličky, památky a moře...tam jsme došli zrovna když zapadalo slunce, což bylo hodně příjemný na koukání. :) A pak už domů a spát. :)

ODJEZD
...byl naplánovanej na 11. Takže jsme si dali společnej oběd - VÝBORNEJ guláš od Lucčiný babičky...což mi připomíná, že jsem se zapomněla zmínit o výborným čtvrtečním obědě - svíčkové, taktéž od Lucčiný babičky. Zanadávali si na nespravedlnost celýho světa...bylo nádherný počasí, teplo, žádnej vítr...prostě typický odjezdový počasí...no a...odjeli.

Nevím, jestli má cenu něco dodávat, nějak to hodnotit. Ještě v žádným článku jsem nepoužila tolik superlativů a capslocků. :) A to jsem zapomněla na skutečnost, že nám návštěva dovezla od našich starajících se rodičů NESKUTEČNÝ množství jídla (přesně o tohle jsem naše prosila...o neskutečný množství jídla...a myslím, že nikdo nevystihnul pojem "neskutečný" tak dobře, jako moji rodiče :D ).

DĚKUJEME VŠEM!!!!

PS: fotky z těchto 5 dní naleznete samozřejmě na Picase

jen v rychlosti...

2009-03-22T11:27:00.000-07:00

Návštěva nám odjela...A my se teď musíme "uklidnit" a vrátit se zpět do normálu. Samozřejmě brzy napíšu podrobný článek a brzy hodíme na Picasu fotky. Ale buďte prosím trpělivý - zážitků, fotek, videií a dojmů je tak moc, že nám chvíli dá, urovnat si to , utřídit a zhodnotit. ;)

Ale...pokud budu mluvit za sebe. Byly to nejlepší dny, který jsme tu zatím zažily!

velké prádlo

2009-03-15T16:34:00.000-07:00

Jak tu budeme prát, byla otázka, která mě před příjezdem sem hodně zajímala. Obeznámena se situací na českejch kolejích.....dobře brněnskejch...tak jo, se zkušeností z Komárova, kdy se široko daleko nevyskytuje žádná pračka, jsem se i trošku bála. Ale to bylo zbytečný! Na Vilharjevě možná nemáme kuchyňky, ale pračky máme dokonce dvě. A to byla dobrá zpráva. Nicméně vyprat si, není ani přesto jednoduchý. My jsme se o to snažily tento tejden hodněkrát. Klasicky jsme se napsaly na seznam ve 4. patře, nepředpokládaje nic špatnýho. Chyba. Klíč od pračky se už dýl jak tejden pohřešuje. A ani naštvanej vzkaz to nijak nezměnil. Začaly jsme se tedy smiřovat s tím, že budem chodit nahý, protože dostat se k pračce v 1. patře je ještě horší, protože tady ani žádnej seznam není a klíč si prostě musíte najít. Ale stal se zázrak. Jdu si takhle ze sprchy a tam kluk pere. Tak se zeptám, kdy asi tak dopere a kdo má po něm klíč. Řek, že dopere za deset minut a klíč po něm nikdo nemá. NEUVĚŘITELNÝ!!!! A tak jsme dneska praly. Od deseti hodin do půlnoci jsme vypraly 7 várek. A ta kupa se moc nezmenšila, takže zejtra to vidíme na podobný počet...blbý jen je, že musíme do školy...a že na nás za chvíli ten klíč začou vymáhat ostatní. Ale co. Teď pereme MY!!!

Kača přihazuje poslední kousky...ručníky už se perou...

a sušení je v našich minipokojích a bez sušáku taky velká zábava

kaditi predpovedano

2009-03-13T06:49:00.000-07:00

Myslím, že Maribor už to má jistý...nedopíšu ho (ale fotky na Picase budou :) ). Stejně si nevybavuju nic co by stálo extra za zmínku...teda kromě toho, že Kača při zpáteční cestě sbalila několik šesťáků a ti s ní chtěli po přestupu tak moc sedět, že upláceli svoje spolužačky bonbónama, hamburgerama a nakonec i eurama, jen aby je pustily na svoje místa blízko Kači. :) Holky se ale nedaly a tak měli chlapci smůlu. Co nás ale ještě překvapilo, jak dobře na svůj věk ovládali angličtinu. Půl hodiny se nás chtěli na něco zeptat a tak si to tam pořád připravovali a pilovali k dokonalosti a asi si mysleli, že jim nerozumíme. Ale my rozumněly a jen čekaly, kdy se teda odhodlaj (protože větu si připravili vskutku dobře :) ). Nakonec se neodhodlali a radši tu větu napsali do mobilu...a úplně bez chyby. Koukali jsme. :)

Jinak co se tak za ten tejden stalo? Zaplatily jsme koleje za dva měsíce, utrácíme peníze pouze za potraviny a vůbec ne za hadry, je tu KRÁSNÝ jarní počasí a furt jsme na nějakejch parties. V pondělí jsme měli soukromou u Ivči na pokoji. A ta opravdu stojí za zmínku. Hráli jsme totiž DOSTIHY a SÁZKY, pustili si k tomu nějakou hudbu a popíjeli sem tam vínko. No a co se tak chvíli po půl jedný nestane? Na dveře zaklepe security boy a že je prej z Rožný Doliny (hlavní ubytovací kancelář) a že na nás dostal stížnost a že se máme ztišit. OK v pohodě. Ráno jsme si teda řekli, že je dost trapný, že někdo na nás rovnou zavolá security a nepřijde nejdřív sám. Taky jsme si řekli, že je dost směšný, že si někdo stěžuje na NÁS a přitom tu jsou obden chodbový párty, mnohonásobně větších rozměrů...ale víc jsme to neřešili, jen jsme to každýmu na potkání říkali jako veselou historku. Ale co se nestalo pak? Ivča našla na stole předvolání do Rožný. A to už nás teda naštvalo. :) Nicméně jsme si řekly, že stejně udělaj jen tytyty a půjdem domů. No a tak jsme tam dneska byly a přesně tak to bylo. Vysvětlily jsme Darince Kabelce (fakt se tak jmenuje :D ) jak to bylo, ona řekla OK, příště buďte potišejc a bylo. Takže žádnej průser se nekonal...ale stejně...jsem dost naštvaná. Speciálně já, který tu slovinci dělaj bordel na chodbě a vedle v recepci každej den. Ale tak snad jsme všichni studenti a není potřeba si dělat naschvály, ne???

Druhá párty byla velká. :) Konala se tady na Vilharjevě a bylo to určený pro všechny slovinské studenty a Erasmáky. A my, jakožto zdejší obyvatelé, jsme neměli moc šanci se nezůčastnit. Dost zvláštní, že na tuhle akci nikdo nezavolal securiťáky. :P

No a víkendové plány moc nemáme. Teda kromě Kači, která tu má na návštěvě celou rodinu. A my ostatní...uvidíme. My se asi budem těšit na příští tejden, kdy nám také přijede návštěva. A přiveze nám spoooooustu jídla. :)

...to be continued...

Maribor výlet

2009-03-09T11:14:00.000-07:00

Kdybyste tu byli s náma, tak byste si mysleli, že následující větu si snad ani nemůžu dovolit vypustit z úst :). A přesto. Nemám čas sem zatím napsat o výletu do Mariboru a na Picasu dát fotky. Proto zatím vemte zavděk zprávou a fotkama od Jirky Š. a někdy v budoucnu to snad doplním. :) Odkaz na blog je tady, doufám, že se nebude zlobit (a stejně mám pocit, že já bych to líp nepopsala...takže pak jen doplním nějaké private info).

A zpráva z jinýho soudku...i když ne tak vzdálenýho.

28.3. jedeme opět do Mariboru...ne, že by to tam bylo tak úžasný, ale dneska se klukům podařilo koupit lístky na kvalifikační utkání na MS ve fotbale mezi Českem a Slovinskem!!!!!!!! Uááá...prej během hodiny bylo prodáno 6000 lístků (kapacita je 9000). A sedíme v 7. a 8. řadě. 18 čechů. Ááááá uvidíme Baroše a Jankulovskiho a Ujfalušiho. Těšíme se jak malý, budem strašně fandit a budem v televizi. :) KDO NESKÁČE NENÍ ČECH, HOP HOP HOP!!!!

Myslím, že teď nám bude závidět hodně našich bratrů, otců, dědečků, kamarádů, přátel....ou yes :)

1. měsíc

2009-03-05T07:42:00.000-08:00

To přímo svádí k nějaký rekapitulaci. :)

Ale nevím, moc se mi do toho nechce. Co bych vám k tomu asi tak mohla povědět, když to tu všechno průběžně čtete?

Škola. To, že do školy spíš nechodíme, než chodíme, je asi jen problém nás 5, jak tak pozorujem...ostatní maj ze školy dokonce i stresy a první zkoušky a písemky. Nu což, my si nestěžujem. :)

Jídlo. Jídlo je velká, velká kapitola sama pro sebe a rozhodně se někdy dočkáte detailního popisu, jak se tu stravujem. A jídelní album taky bude. Hlady rozhodně netrpíme, jen máme trochu problém s tím, že v Mercatoru (spolu se Sparem, jedinej supermarket tady) maj opravdu malej výběr a hodně nám chybí český typický věci jako chleba, svíčková, knedlíky, bramborový knedlíky, utopenci, pořádná šunka, šišky salámu, buchty atd....jen o tom píšu a chce se mi brečet. :) Ještě že brzy začnou jezdit návštěvy a dovážet to, co si poručíme. :)

Nuda. Neexistuje, neznáme!

Zábava. Stále. Pořád se něco děje, něco vymejšlíme...

Stesk. Vůbec. Za prvý na to není čas a za druhý na to nejsou podmínky. Ne, že bysme nevzpomínaly...ale v době internetu to opravdu není aktuální problém.

Nový kamarádi. Ano. :) Nespočet čechů a samozřejmě i cizinci. Bohužel nemáme nějakou multikulturní partu...jenomže to už je jaksi dáno tím, že je nás 5 češek....z toho se těžko dělá nějaká promíchaná stálá společnost. :)

Město. Během jednoho tejdne jsme ho poznaly natolik, že není možný, abysme se už teď ztratily. Je opravdu maličký. A na to, že to je hlavní město teda taky...jak to říct...nevybavený. Vždycky, když chcem něco sehnat, tak s tím máme velký problémy. V centru například není ani jedno elektro. O velkým supermarketu jsem psala. Nábytek a potřeby do domácnosti, bez šance. A tak bych mohla pokračovat. Oni to totiž všechno šoupli na okraj města, do obrovskýho nákupního centra - BTC. Ale komu by se tam chtělo furt jezdit...

Bydlení. To jsem si schválně nechala na konec. Víte, že bydlíme na nejhorších a nejlevnějších kolejích. A zvykly jsme si. :) A zútulnily si to podle sebe (fotky budou na konci ;) ). Ale když jsme včera viděly Lukášovi koleje. úúúúúú. To je luxus, to je nádhera, to by se to žilo. :) Ticho, klid, žádný každodenní slovinský celonoční párty. Vlastní kuchyňka, koupelna i záchod v apartmánu....žádný hodinový chození po chodbách...Tady je ale zase hodně dobrý, že se tu všichni zdraví, neignorujou se (i když mě to teda i po měsíci, dělá stále problém :) ).
Se spolubydlícíma to máme zajímavý. :) Kačina Polona je prej úplně skvělá a moc si rozuměj. Lucčina Jasmína byla výborná, ale dneska se bohužel odstěhovala (z důvodů nesnesitelnejch a neohleduplnejch vedle bydlících slečen). Moje Petra je hrozně přátelská a upovídáná....někdy až moc. :) Ivčina spolubydlící v pokoji za ten měsíc spala asi 3x, takže o ní nc nevíme. No a Bářina Makumba (tak se nejmenuje...to je přezdívka, kterou ji dala Lucka) je tlustá, nekomunikativní, včetně nalezlá s notebookem nebo přítelem nebo obojím na posteli. Inu Bára se asi bude stěhovat, protože to je prej opravdu nepříjemný.

A teď naše pokojíčky. ;)

Kačin

Lucčin

Ivčin

Bářin

Mirčin

bylo nás 5...

2009-03-03T09:26:00.000-08:00

...ale myslím, že bysme do naší party měly počítat i našeho dalšího kamaráda a tím je - "ach jo prase".
My jsme si už v Brně říkaly, že to s tím "ach jo" dost přeháníme a že to používáme úplně bezdůvodně a kdybysme za každý "ach jo" platily, byly by z nás boháči.
A tak jsem nám koupila naše drahé (brzy bude opravdu drahé :) )"ach jo prase". Navzájem se hlídáme a škodolibě upozorňujeme na každý "ach jo". Takže prase nám těžkne a těžkne a to jsme určily nejnižší možnou sazbu 1 cent. No jo, ale když ho taková Lucka je schopna zásobit 10 centi za dva dny, tak se pak není čemu divit. :)

To je všechno, co jsem vám chtěla říct. :)

A jen tak nenápadně na okraj...myslím, že za chvíli budou do prasátka přibývat i centy za sprostý slova....

PS: To, že tam není podepsaná Ivča, není žádná chyba...Ivča prostě ach jo nepoužívá. :)

Škofja Loka výlet

2009-02-28T13:42:00.000-08:00

Páč byl hlášenej neuvěřitelně krásnej den, strašně moc jsme chtěly něco podniknout, někam vyrazit a dosyta si ho užít. Začaly jsme to plánovat trošku pozdě a tak akce typu "Budapešť" či "Itálie" jsme prozatím odložily a soustředily se na něco bližšího. :) Nakonec jsme se rozhodly pro to nejbližší co mohlo bejt - 25 km vzdálenou Škofju Loku. Sice byly nějaké obavy o to, co tam budem celej den dělat, protože je opravdu maličká, ale tyto obavy byly naprosto zbytečný. Ani chvilku jsme se nenudili!

Ač jsme náš plánovaný výlet ohlásily na poslední chvíli, přesto se nás sešlo na nádraží 10, což je ideální počet, a vyrazili jsme. Hned po příchodu do Škofji Loky bylo jasné, že to bude výjimečný výlet. Seznámili jsme se totiž se Sašou - učitelem hudební výchovy v penzi - který nás na šestou hodinu pozval k sobě na návštěvu. Těžko říct, jestli si myslel, že nepřijdem. :) Po tomto veselém úvodu jsme se tedy vydali na naši první plánovanou zastávku - nejstarší Škofjský most s jedinou sochou - Janem Nepomuckým. Pak první kostel, historické centrum a výšlap na hrad. Na hradě jsme opět naznali, že jet na vejlet s Lukášem, je nejen zábavný, ale i výhodný. Díky jeho ukecávacím schopnostem jsme se totiž dostali dovnitř se slevou...takříkajíc cena za 8 lidí místo 10. Prohlídka bych řekla, byla zajímavá. Žádnej průvodce, žádný kamery a alarmy, každej si šel svým tempem, prohlídnul si, co ho zajímalo...no a za nějakou dobu jsme se šťastně shledali venku a dali si první vinnou pauzu, což bylo samozřejmě velmi veselé. :) No ale protože jsme měli hlad, celkem rychle jsme to nahoře zabalili a šli najít nějaký restaurační zařízení. Pizzerie "nevzpomínám-si-jak-se-jmenuje" byla dobrá volba. Ochotná obsluha (i když trochu nešikovná), dobrá pizza...Po kafíčku tamtéž jsme se vydali na kostel na kopci. Vado. Taková krása, takovej výhled, toho sluníčka a teplíčka...nepopsatelný. Kostel byl sice zavřenej, ale Lukáš opět zafungoval...něco panu správci chvíli povídal, ten pak za ním za chvíli přišel, řekl: [i z češke]? A už jsme byli vevnitř....btw. vůbec se mi nějak zdá, že jakmile řeknem, že jsme z češke, tak to funguje jak magický heslo na zvýšení přátelskosti u Slovinců. Tady jsme vyfotili samozřejmě spoustu fotek (Picasa ;) ), Lukáš si parádním a nepřekonatelným způsobem rozšlápnul brejle a poslouchali zvíře, který vydávalo divný zvuky. Pod kostelem jsme si dali druhou vinnou pauzu (u kostela nám to přišlo moc barbarský :) ) a vydali se k poslednímu cíli naší výpravy - kapucínskému klášteru. O tom vám nemůžu nic říct, páč jsme nešťastnou náhodou zůstala venku. A nakonec? Jistě. Návštěva Saši. Koupili jsme mu vínko a řekli si, že přinejhorším ho vypijem sami. Tak to nebylo fakt potřeba. Saša nás přijal, přinesl nám domácí mošt, zapěl si s námi slovinské i české písničky, u kterých nás doprovázel na akordeon a rozloučil se s námi domácími piškotky.

Co vám budu povídat. Úžasný to bylo. :) Myslím, že nikdo, kdo se rozhodl s námi jet, nemůže litovat. :)

taky nějaký povinnosti :)

2009-02-24T03:18:00.000-08:00

Abyste si nemysleli, že se tu furt jen flákáme a máme se jak prasata v žitě, tak vám přiblížím, jak to tu máme se školou.

Zapsaly jsme si 4 předměty, protože pro nás nemá význam se nějak víc snažit, když nám stejně doma nikdo nic neuzná. A k získání 10 kreditů, co potřebujeme, aby nám byl Erasmus uznanej ,to bohatě stačí.

Jako první jsme vyřešily s naší koordinátorkou Mojcou "Practise Teaching". Na praxi budeme chodit tři tejdny v dubnu, projdeme si všechny třídy 1. stupně, budeme tam společně (asi ve dvojicích) se slovinkama, budeme se koukat a kredity dostaneme za to, že pro děti připravíme nějakou prezentaci o ČR. Na tohle se fakt hodně těšíme.

Ve středu máme "Excursions, Expeditions and Going to the Mountains" :). Asi je jasný, proč jsme si to zapsaly. :) Chodit na vejlety do hor a za to dostat 8 kreditů? Jasně! :) Jenomže realita nás trošku překvapila. Nejenže to je teorie, ale vyučující neumí vůbec anglicky. Takže tam sedíme, nudíme se a nevíme o co jde (což je samozřejmě normální :) ). Naštěstí je pan učitel ale vstřícnej a z toho, co jsme pochopily po hodině, při česko-slovinsko-anglické debatě nad tím, co my tam jako budem dělat, to snad nějak půjde. Chudáci slovinci nám budou muset přeložit skripta do angličtiny, abysme byly aspoň trochu v obraze, a pak, v česko-slovinský dvojici, vypracujeme nějakou seminárku. A na výlety teda taky pudem. :) Asi dva nebo tři. :) Tohle bude hodně vtipný.

No další vtipnej předmět bude "Vocal - Instrumental Education". Tady jsou asi taky, jako u nás, na tu hudebku dost vysazený a tak tenhle předmět je rozdělenej do 2 částí, který si můžete vybrat. My jsme si vybraly zpívání a klavír. O klavíru ještě nic nevíme, páč pančelka je nemocná. Ale včera jsme byly na zpívání. úúúúú. :D Jsme skupina pouze češek, což je hodně dobrý, protože se může mluvit celou dobu v AJ a může s náma dělat, to co chceme my. Ale to zpívání. :) Celej minulej semestr jsme se tomu vyhnuly, ale tady tomu neutečem. Včera si nás každou velmi důkladně proklepla a někdy až podusila. :) Ale je hodná a člověk z toho nemá žádný traumata, takže myslím, že to pude. :)

Poslední předmět je "Foreign Language". Tam jsme byly taky včera. Přišly jsme do třídy, kde bylo tak...50...lidí ze sociální pedagogiky. Tento semestr tady jde o to, že každej si připraví prezentaci na nějakej sociální problém. Tý jo, ale ty 4, co jsme včera viděly. WOW. Vylízt před ně s našima prezentacema (taky si máme nějakou připravit...na cokoli, co by je mohlo zajímat), bude chtít hodně odvahy. Asi pudem až někdy ke konci, až budou ti horší, co se teď ještě do toho moc nehrnou. :)

....to be continued....

Kranjska Gora

2009-02-22T12:49:00.000-08:00

aneb "Get to know each other weekend" aneb "víkend na kterej nikdy nezapomenete" jak pravila ŠOU...no, tak to maj rozhodně pravdu...

Těžko, těžko říct jak začít...co světu sdělit a co radši vycenzurovat... :)

Kranjska Gora je asi hodinu a půl cesty od Lublaně. Bydleli jsme ve dvou hostelech, páč nás bylo okolo 150. Kača nejela, takže my 4 jsme bydlely spolu + s Taniou (naše finská spolužačka) + s ruskou Olgou + s polkou Dariou. Díky tomuto obsazení se hned vyskytnul první problém a to, že pokoj byl namísto očekávaného 7 lůžkového, pouze 5 lůžkový. My jsme se rozhodly to nijak neřešit (nebo aspoň ne nějak moc) a prostě jsme si řekly, že budem spát dvě na jedný posteli. ŠOU to teda chtěla řešit...vlastně musela, protože ve stejný situaci bylo asi 20 dalších lidí, ale jak to dopadlo fakt netuším, my spaly dvě na jedný posteli. :)
Večerní párty byla karnevalová a bylo to drsný. A víc asi neřeknu, protože jsem vytuhla až nečekaně brzo. :) Nicméně podle vyprávění ostatních...masakr. Doslova. Většina lidí se dokáže normálně bavit...a dokáže to i když je opilá...a dokáže se bavit kultivovaně. Bohužel jsou ale i tací (menšina), který jsou strašný prasata, hovada atakdále (dále už budu používat pouze tyto znaky ***** pod kterýma si představte ty nejhorší nadávky, který znáte). A přesně tyhle ***** nám všem celej víkend pěkně *****. Co se stalo? 10 rozbitejch dveří, 2 rozbitý záchody a kdoví co ještě. Naše dveře to odnesly asi nejhůř, protože jsme byly zamknutý a oni se prostě rozhodli, že je vykopnou. To jsem se teda vzbudila. Ale jinak jsme asi s Luckou a Taniou byly v nějakým kómatu, protože to, že tam ty ***** přišli, vysadily druhý patro postele (i s Olgou) a to spadlo na Ivču a Báru, jsme zaspaly....muselo to bejt strašný. (takhle to vypadá jako horor, co? už nás asi nikdy nikam rodiče nepustíte, co? :) ).
Ale tak ráno jsme se normálně probudily, zasmály se nad fotkama, šly se vysprchovat (bordel všude naprosto nepředstavitelnej, uklízečky nasupený....až jsme si říkaly, že tam ty Erasmáky pořád chtěj....tahle akce se koná 2x do roka už sedm let), na snídani a pak na velmi příjemnou procházku, pod horama a na sněhu, s našimi novými kamarády z Polska. :) Ovšem, když jsme se vraceli, dozvěděli jsme se skvělou novinku. V sedm odjíždíme. !!!!*****!!!! . Prostě majitel už to asi nedával a tak nás vyhodil (jako navždy...no more Kranjska Gora weekend). Nejvtipnější část? ŠOU musela zaplatit 3000€ za škody...a asi je všem jasný, kdože to opravdu zaplatil...my! Ani nechtějte vědět, kolik jsme za ten celej víkend zaplatili...už tak to bylo hodně...ale za jeden den??? áááááááááá!!! Ale je jasný, že se proti tomu zvedla velká vlna odporu a všichni chcem svoje peníze zpátky. Což by šlo samozřejmě jen v případě, že by se našli ti ****, který to udělali. A ono se tak nějak všeobecně vědělo/ví, kdo to byl, jen nějak všeobecně nebyl přímej důkaz. A na výzvu k přiznání se, samozřejmě, nikdo nereagoval. Přesto, ale proti pár lidem něco bylo a tak se to řešilo...v soukromí...a my teď VŮBEC nevíme, na čem jsme, jak se se ŠOU dohodli, jestli to zaplatěj, jestli to zaplatíme my, jestli...Prostě to jsou ****.
A perličku tomu všemu nasadil odjezd...nejen že jsme stáli v svinský zimě hodinu a půl a "řešili" tuto situaci. Také jsme byli součástí autobusu číslo 1, kterej přijel o 3/4 hodiny pozdějc, než ty další dva. Skvělé!
Přesto přezevšechno chci ale zdůraznit, že ta párty byla skvělá a procházka byla skvělá a nebejt pár (asi 7) ***** francouzů, tak to byl naprosto dobrej seznamovací víkend!!! A myslím, že se mnou budou všichni zbejvající normální Erasmáci zejtra v Parlament Pubu souhlasit. Protože vzpomínat budeme opravdu dlouho. :)

Fotky již brzy na Picase.

Dále vám přímo z místa přinášíme exkluzivní zpravodajství od Erasmus TV. Je nám líto, že první reportáže nejsou zrovna v oslňující kvalitě, ale na nějakou úpravu prostě není čas...Tak snad vezmete zavděk i našimi hlasy. :D (a nenechte se zmást tím, že je ve videu nazývám kretény...samozřejmě to jsou ****! )

2009-02-22T03:06:00.001-08:00

coming soon

2009-02-22T02:38:00.000-08:00

....KRANJSKA GORA....

....o škole....

....Kača výlet do Benátek....

poprvé na Pedagošce

2009-02-16T11:15:00.000-08:00

O karnevalu psát nebudu...fotky mluví samy za sebe, podívejte se na Picasu. ;)

Dneska jsme byly poprvý ve škole. Sešlo se nás tam asi 15 Erasmáků ze třech oborů. Naše česká skupina plus Finka plus ještě někdo za 1.stupeň. Pak portugalská skupina pro mateřský školky (nejsem si jistá) a pak asi tři lidi někam jinam. V podstatě jsme se nedozvěděly nic supernovýho, byly to všechno takový ty obecný kecy, co už víme (ale od ŠOU jsme dostaly utěrku :D ). Nejdůležitější část přišla vlastně až po "oficiálním" programu. Sedly jsme si totiž s naší koordinátorkou Mojcou a začaly probírat předměty a rozvrh. Co nás velmi potěšilo je, že všechno co jsme si vybraly, se teď vyučuje a že by snad neměly bejt žádný problémy s naší přítomností na těchto předmětech. Jak bude výuka probíhat a jak budem předměty ukončovat a kdy budem do školy chodit se dozvíme zejtra na další schůzce. Těšíme se, vypadá to vše velmi dobře zatím. :)

dopis od pana docenta :)

2009-02-13T09:30:00.000-08:00

Dostaly jsme mejl od pana docenta Matyáška. A protože si to chceme přečíst všechny a ne jen ta, na jejíž mejl to poslal, tak jsme se rozhodly, že to dáme sem a přečtou si to úplně všichni. :) Aspoň každej na vlastní oči uvidí, jak je pan Matyášek úžasně milej a hodnej a že si lze těžko přát lepší spojku na MU. :)

Milá děvčata.

Velice mne těší úplně všechno - že jste mně napsaly, že jsou vaše první dojmy

docela pozitivní a snad už nepláčete za maminkou, že si začínáte užívat i

mimolublaňského Slovinska (Ptuj s čarodějnickým karnevalem, zimní středisko

Kranjská Gora), později to určitě budou i jiná místa v Julských a Kamnických

Alpách, Karavankách, Klasickém krasu či Přímoří (Primorska). Dřívější

studentky rovněž využily možnosti zajet se podívat do italských Benátek na

karneval, který právě začíná, atd. S těmi penězmi jste mně trochu polekaly, tak

jsem hned volal Mgr. Muchové na CZS. Řekla mně, že dnes odesílali na naše

ministerstvo školství jakýsi dodatek k celkovému vašemu seznamu a předpokládá se,

že na základě něj jim MŠMT poukáže peníze a CZS MU potom hned vám. Mělo by to

být nejpozději do 14 dnů !!! Tak s tímto takto počítejte, každý z vás by měl

dostat 5 x 302 EUR na celý JS. Ale toto víte. Až vám peníze přijdou na účet, tak

mně, prosím, dejte vědět, jo? V týdnu jsem se dověděl, že dostanu týdenní

učitelské stipendium do Lublaně, stjně tak i náš pan děkan Trna a teď plánujeme

termín příjezdu. Možná přijedeme spolu, možná každý v jiném termínu. Já mám

11.-16.5. se svými prváky terénní cvičení Jeseníky, ale v jiném květnovém

termínu bych asi mohl. Rád bych opět bydlel v Domě podiplomců a tam

bychom se pak sešli u té metrové pizzy.

Děvčata, píšete mně čtyři z vás. Mělo by vás být v Lublani ale víc.

Nevím, jestli jste všechny odjely a kdo tam vlastně fyzicky je.

Prosím, můžete mně to napsat? S těmi kolejemi na Vilharjevě - kolik stojí?

Je to víc jak 100 EUR/měsíc?

Já jsem kdysi bydlel také na podobném dvoulůžkovém pokoji bez jakéhokoliv příslušenství v

Rožné dolině.Vím, pro děvčata je to trochu náročnější nemít po ruce soc. zázemí a kuchyňku,

ale jste mladé a snad i skromné a tak to pospolu přežijete, zvyknete si. Na všem je možné

vidět i pozitiva, nové zkušenosti a obohacení. A jak jídlo?Už máte studentské bony do

hospod a jídelen? Lublaňské pivo Union není nic moc (bývávalo ještě horší), o trochu

lepší je Laško pivo.Proti našim se nedají srovnat nejen kvalitou, ale hlavně cenou.

Tam je to strašně drahé.Raději si užívejte vína- z bílých já naprosto favorizuji LAŠKI RIZLINK

z vinařských závodů Vipava,červená vína Slovinci nejvíce popíjejí z Refošk z Primorska

a vy ženy si naplno užívejte červeného TERANU z Krasu (s tím nejvyšším obsahem

železa pro obnovu krvetvorby). Už se na něj tam u vás těším.

Počasí je zde opět více zimní, ale mění se to a asi podobně je i v Lublani.

Lyžovat jezdíte? Organizovává to studentská organizace, stejně jako i jiné výlety.

A jak slovinština?Už vám kurs skončil a začně škola. Zkuste se slovinštině co

nejvíce věnovat ať vám po návratu zůstanou základy co nejdéle- určitě se tam

pak budete vracívat či projíždět do Chorvatska k moři a i tam slovinštinu ke svému

prospěchu využijete.

Děvčata. Právě rozbíhám nábor do Slovinska pro příští rok. Zatím se mně

přihlásily jen 2 děvčata, do Lublaně tak zůstá ještě 6 míst a do Koperu 4.

Jestli máte nějaké kamarádky, kamarády co byste je mohly přesvědčit, pomožte

mně s tím, ano? Díky. Tak to už bude napoprvé zatím vše, zase se vám ozvu a vy

mně můžete také, ano? Moc vás všechny pozdravuji a těším se na setkání.

Váš

Jiří Matyášek





PS: Sorry, za tu úpravu...líp mi to

naformátovat nešlo...

Výlet na hrad

2009-02-12T07:33:00.001-08:00

Dneska nás probudilo sluníčko a tak bylo jasný, že se nedá nic dělat, že musíme na procházku a to nejlíp na hrad. Vytáhly jsme jarní bundičky a vyrazily. Naše očekávání se naplnila a možná byla mnohonásobně překonána. Byla to nádhera. Krásnej výhled na celý město, hory jako na dlani. Na náměstí jsme dokonce potkaly i předzvěst blížícího se masopustu, skupinku v tradičních maskách kurontů. To byl hlavně pro mě velkej zážitek, protože jeden z nich ke mně přišel, chytnul mě, něco mi slovinsky povídal a nehodlal mě jen tak pustit. Ale potom, co jsem mu utekla mi to taky přišlo vtipný...a jsou z toho dobrý fotky...vůbec máme z dneška dobrý fotky. Mrkněte na Picasu. ;)

Jazzový večer

2009-02-11T10:53:00.000-08:00

V pondělí večer (9.2.) jsme se vydali do místního clubu Gajo na jazzík. Přišli sme (spolu s dalšími Erasmáky) asi půl hodiny před začátkem a už bylo plno, takže jsme se nasáčkovali různě po zemi. Výhled byl ale skvělej páč sme seděli hned u podia. Hráli dvě skupiny, které se nakonec promíchali a hráli společně. Úplně neuvěřitelný bylo to, že dva z nich vypadali jako naši učitelé - Horáček a Slabý. Jinak byli všici fakt mladý. Teda kromě toho, co je podobnej Horáčkovi a pana klavíristy. Ten uměl fakt dobře hrát ale ten výraz, co u toho měl....celou dobu stejnej, bez zájmu a zamračenej. Ostatní hudebníci (a ještě tam nakonec hrála jedna holka) si to ale užívali, a my taky. Končili přesně ve dvanáct. Pak někteří z nás šli už dom a zbytek ještě nachvílu zůstal.

k!ir¨"fr=d´ˇfdsgfr%fraF

2009-02-10T11:00:00.000-08:00

NEMÁME PENÍZE! ZDROJE ZAČÍNAJ VYSYCHAT! JEDINÝ CO DOŠLO, JE INFORMACE, ŽE NÁM RADŠI NEBUDOU SLIBOVAT, KDY TY PENÍZE POŠLOU...A PREJ SE MOC OMLOUVAJ...TAK TO POTOM JO! TO JE VŠECHNO V POŘÁDKU...

víkend a něco okolo toho

2009-02-09T04:16:00.000-08:00

Nejdřív se vám musíme omluvit, že nám to tak dlouho trvá sem něco napsat. Ale nejdřív byly problémy s připojením k netu (teď už jsme všechny online), pak nebyl čas a když byl, tak nás ovládala hrozná únava. Teď jsem sice taky hrozně unavená, ale cítím se provinile, že tu nic není, tak sem něco stručnýho zplodím (a slibuju, že donutím holky sem taky psát! ;) )

Zůčastnily jsme se tří takovejch větších akcí a samy jsme podnikly dvě. V pátek ráno jsme si vyzvedly kartičku studenta Univerze v Ljubljani (která je mimochodem fakt krásná, ISIC hadr), našly Spar, nakoupily a byly děsně unavený.Večer jsme tady na koleji byly na fotbálkovým turnaji, kde jsme postoupily do semifinále, který se bude hrát nikdo neví kdy.
V sobotu jsme podnikly cestu do BTC (super velký nákupní městečko) abysme si pořídily takový ty nezbytný drobnosti k zvelebení pokoje jako košíčky, kytičky, skleničky atd. No a večer jsme šly s ostatními Erasmus studenty na basketbalové utkání Bosna Sarajevo versus Olympija Unijon. A to bylo hodně zábavný. Ti co tomu rozuměj říkali, že to byla strašná úroveň, ale nás amatéry to bavilo. :) Hlavně roztleskávačky a bosenskej kotel nechutnejch fanoušků, který měli potřebu se svlíkat do půl těla. Bosna sice měla mohutnější podporu (tak ono chudákaům domacím tam přišli dědové s vnoučaty, zamilovaný párečky, školou povinné partičky dětí a my Erasmáci a od toho se nějaká podpora dá těžko čekat), ale nakonec stejně vyhrála Ljubljana. Poté jsme poprvý navštívily Parlament Pub, ochutnaly Laško pivo, zakonverzovaly si v aj i čj a spokojený šly spát. :)
V neděli byl naplánovanej společnej oběd v pizzerii Foculus a pak muzeum. My jsme byly v nějakým, kde byla spousta ptáků, kamenů a mumií a asi to mělo co dělat se Slovinskem. Nikomu se to moc nelíbilo, ale paním učitelkám ano (jakože nám :) ), protože to bylo velmi pěkně didakticky připraveno.

Kdybych nebyla tak unavená, tak to třeba popíšu detalnějc, ale fakt to nejde. :) Dneska jsme totiž strávily dvě hodiny na imigračním kvůli residence permit a bylo to dost náročný. A teď tu je tak krásně, že asi pudem na procházku. A večer jdem na jazzovej koncert. A potom na Erasmus meeting do Parlament pubu...Ne nenudíme se, to fakt nejde. :)

...to be continued...

well, well, well

2009-02-05T13:05:00.000-08:00

Čuz néééé?!

Tak jsme dojely (což je evidentní). A já teď napíšu tenhle první report a do ostatních už se zapojej i holky. ;)

Cesta v pohodě. Myslím, že jsme ji všichni zaspali a v podstatě se probudili až v 9:OO v Ljubljani, což je slušný. Ubytovací kancelář jsme díky GPS našli taky v pohodě. Paní, která nás měla ubytovat, už o něco míň v pohodě, ale povedlo se. A hlavně se povedlo to, že jsme na stejný koleji s Kačou, Šárkou a Stáňou! Tady teda musím zdůraznit, že jsme to opravdu tak chtěly. A veškeré naše budoucí stížnosti a nářky ohledně toho, jak je to tu třeba hrozný, si klidně vyslechněte, ale nelitujte nás, protože jsme si to vybraly a chtěly jsme to tak. Některý lidi tomu tady říkaj vězení. Je to kulatá budova o 4 patrech s pokoji po obvodu, unisex záchodama, unisex umývarkama, unisex koupelnama a s neexistencí kuchyňky. Studenti si tu i přes zákaz dělají ohromný párty s ohromným bordelem na chodbách. Což jsem vyhrála především já, protože můj pokoj se nachází v přízemí hned vedle "recpece", kde nesedí stará a zapšklá kolejbába, ale normální studenti, který teda nějaký kontrolování příchodů fakt neprožívaj a radši si tam udělaj soukromej meeting. Zejtra si du koupit ucpávky do uší. :) Ale zas na druhou stranu....platit jen 60 Euro je nádhera :).

Bára, Ivča a Lucka bydlej ve třetím patře, Šárka, Stáňa a Kača ve čtvrtým. Spolubydlící poznala zatím jenom Lucka. Jmenuje se Jasmína, studuje biologii, zejtra má zkoušku a je prej sympatická. :) Ivčina spolubydlící se jeví, dle nechutného pohozeného prádla na zemi, jako pěkná bordelářka a všechny jsme zvědavý, co to bude zač. Bářina spolubydlící má zaplej notebook na stole, jeden mini na poličce a další ve skříni. Na stole má kalkulačku a papíry popsaný vzorečkama a učebnice s výmluvným názvem "fyzika". To jsme taky zvědavý, co to bude zač. :) A moje spolubydlící tu má uklizeno, velkou papírovou lampu z IKEY, svíčky, fotky a učebnice práva. Takže snad si se všema porozumíme. :)

I přes velkou únavu jsme se už byly podívat dole na kolegy Erasmáky hrající pinec a fotbálek. Vypadalo to slušně, bavila jsem se s Finama a Polákem a spoustou Čechů.

...to be continued...

2009-02-04T07:22:00.000-08:00

Dobývání hradu..

2009-02-02T08:34:00.000-08:00

Neděle v Ljubljani - Ljubljanští draci :)

2009-02-01T12:19:00.000-08:00

Zdravo kolegyne, je to tu sama party, jak si racte vsimnout... Uz se na vas tesim ja i ostatni :) k

2009-01-30T10:48:00.000-08:00

Chvalme slovinské jídlo...

slovinske news

2009-01-28T10:39:00.000-08:00

ZDRAVO uciteljice:)
Vite, jak se tu nazyva nas obor? "Razedni pouk". Spousta veci je tu fakt vtipnych, treba samotna budova pedagošky fakultety... no ale necham tyto objevy az na vas samotnych:)
Pomerne rychle jsem se zabydlela. Od sameho zacatku dny leti, je porad co delat, vyrizovat, podepisovat, ale nejen to.. take obevovat a jist:) Diky slabsimu ubytovani si tu uzivame jidlo v restauracich, a verte - nema to chybu. Pro neduverivce prikladam par fotek:)
Co se lidi tyce, zatim travim cas predevsim s Cechy, ale za to ze vsech koutu - od Kolina, z Ostravy, ze Zlina, z Litomeric... Dost rychle jsme se seznamili, spolecne vyridili par dokumentu (navsteva imigracniho uradu byl maly zazitek), do hospody zasli a na zitrejsi kolej-dinner-party se domluvili:)
No ale ne, ze bych zahalela, s moji spolubydlici - Slovinkou Polanou - mluvime anglicky porad, takze bacha, abych vam pak vubec rozumela po cesku..
Tesim se na vas prijezd, uz to mate za par, takze poradne uzivejte rozlucky a posledni dny v rodnych mestech..

ADIJO!

SLOVINSKE NEWS

2009-01-24T06:33:00.000-08:00

Kača nám poslala mejl a myslím, že by byla škoda, nepodělit se o něj i s vámi ostatními. :)

Takže....PRVNÍ ZÁŽITKY V LJUBLJANI ZAČÍNAJÍ...

Ahoj Baro, Miri, Ivco a Lucko,
konecne jsem se dostala na net. na kolejich ho jeste nemam, bude az v pondeli nebo utery, ale vypadalo to, ze mam snad nejaky problem v pc, tak snad mi ho tam vubec zvladnou pripojit...
Dostali jsme ty nejhorsi koleje v Lublani. Mate strach? Nazvala bych to pevnost, je to kulaty, obr chodby a ne moc luxusni. Jmenuji se tusim Vijharjeva... Jsou pomerne blizko skoly. Jedine dalsi volne koleje jsou uplne na druhe strane mesta. Nevyhoda je, ze tu neni zadna kuchynka a taky je tu koupelna a zachody pouze na patre, ne v pokojich.. takze luxus nic moc. Pokoje jsou fajn, je v nich internet - doufejme ze ho pripoji, ale vsichni ho tu maji, trva to pry tak 3 dny - a mam postel, stul, obrovskou skrin a polici, takze ok. Moje spolubydlici je Slovinka, jmenuje se Polana a je hrozne fajn. Mluvime spolu anglicky, vsechno ji rozumim a je hrozne hodna, vysvetluje mi, co a jak, je ohleduplna a proste pohodarka...
Dalsi vyhoda je, ze ty koleje stoji necelych 60euro, coz je fajn. Sarka a Stana jsou na stejnem podlazi jako ja, taky bydli kazda se Slovinkou.
Ted k mym pocitum: Puvodne jsem moc nadsena nebyla, chtela jsem varit a ta kuchynka me trochu mrzela, ale po par setkanich s lidmi na chodbach, kteri tu zdravi velice mile kazdyho a po rozhovoru s Polanou.... jsem rada. Ted je zkouskovy, takze tu moc lidi neni, ale pozdeji to tu pry zije na chodbach a to dost. Je tu hafo Spanelu, takze se celkem tesim, az se seznamime s novyma lidma. To na jinych kolejich asi nepujde tak, jako tady. Taky nam Marija - presidentka koleji - rikala, ze az bude po zkouskovym, chysta se party. Ptala jsem se na office, jestli vam tu muzu reservovat 4 mista a pry to nejde, pry bude prioritou dat vas dohromady, ale tezko rict, jestli na stejne koleje, jako mne... coz me trochu desi... ale i kdyby to nevyslo, planuju samozrejme veskere vylety atd. s vama, jen budu hold samostatnejsi nez vy.. :)
Jo a jesteze mam tu konvici, bez ni bych byla uplne out... i holky ke me chodi na caj..
Dnes jsme s holkama vyrazily do mesta, najit skolu, ve ktere ted jsme na netu a taky SOLT.
Jinak jsem se celkem divila, jak bylo vsechno jednoduchy, myslim ta domluva. Vsechno vyrizuju v anglictine a nemam s tim kupodivu zadny problem.
Taky jsme byly vcera za Jerenjou - je to skvela pani, kolem 30 tusim a hrozne hodna.. vsechno nam rekla, kde koupit bony, kam jeste zajit s jakyma papirama.. dostaly jsme karticku.. Jo, vemte si s sebou vsechny ty dokumenty, chteli po nas to oficialni prijeti, co nam prislo postou, pak ty fotky pasovy, kopii karticky zdravotni pojistovny a obcanky - coz vam pripadne nakopiruje bez problemu ona a to je tusim vse.
Bony pujdeme nakupovat v pondeli, vcera jsme prosvihly uredni hodiny v SOU (misto, kde jsou k dostani).
Co bych vam tak jeste rekla - mam desnou rymu, maji tu pretopeny pokoje... ale to je muj individualni problem. Jo, taky jsem rada, ze mam to vlastni povleceni, je to utulnejsi a hafo fotek nad posteli a... ja uz fakt nevim, co psat. Uz vidim, jak si to ctete a jak o tom pozdeji spolecne rokujete.. :) pozdravujte Sarku a Jancu. Az bude net, pisnu neco na blog, mam uz i nejaky fotky..
Tak pa, kolegyne moje drahe... Jo a mam otazku, mam vam hodit na blog fotky fakulty? On je to totiz mozna vetsi "zazitek" videt poprve nazivo... :)))
Tak paaaaaaa
Kača

PS: Miri, mam srdce z kamene, ani mamciny slzy me nedostaly:)

A JE TO TADY!!!!

2009-01-22T12:20:00.000-08:00

BOSKOVICE (Kača)
||
||
||
||
BRNO
||
||
||
||
||
||
||
||
||
||
||
||
||
||
LJUBLJANA

!!!!!!ŠŤASTNOU CESTU!!!!!

A víš, co je tvou první povinností hned jak se ti na koleji podaří zprovoznit net?! NAPSAT SEM KAŽDOU MALIČKOST. ;)

Další mejl z Koperu

2008-10-29T11:22:00.000-07:00

Ahoji,
tak se ti nejak pokusim na vsechno uplne odpovedet. omlouvam se, ze tak pozde, ale moc se na internet nedostanu...
Abych v tom nemela zmatek, budu to brat presne po bodech, oki?

* ja se stypkem vychazim jen tak tak. Rodice mi zatim nic neposilaji,ale snad poslou:-) ne, zalezi opravdu na narocnosti kazdeho. ja mam treba hodne takovych tech marmelad a kompotu a pastik z domu. Taky piju jenom vodu a caj, protoze mi ty slazeny a bublinkoidni veci nechutnaji...ale kaficko a zmrzlinu si obcas dam :-) Chodime hodne za zabavou a to taky neni zadarmo. Jinak na vylety jezdime uplne porad, ale stopem, takze se vsude podivame a usetrime! jako nekteri erasmaci maji stypko i 900 euro, takze pro porovnani s nima si tady ziju jako poustevnik...:-) Doporucuju domluvit si nejake finance s rodicema nebo si zabrigadnicit. No, ono by ti to to stypko klidne i mohlo zbyt, ale musela bys sedet cely den doma, nikam nejezdit na vylety a jist jenom z bonu...:-) jo, jestli jsme se to k vam jeste nedostalo, bony stoji od 1,30-2,50 =komplet luxus obed, zadna menza:-) Ale muzes si je koupit jenom na vsedni dny. No a ubytovani v Ljubljani stoji tak kolem 70-80euro...

*internet...:-( Vim, ze decka v Ljubljani ho na pokoji maji...maji k dispozici i pracku a kuchynku. Vybaveni zalezi na konkretnich kolejich. Jestli uz vite, kde budete presne ubytovani, napiste kde a ja se decek poptam, ok? My treba pracku nemame a pereme si v rukach...a susime to venku na pidibalkonku. Prani nam nabizeji, ale za penize dle vahy obleceni. Tak jsme si ted domluvili a jednou lotyskou, ktera je tu na private, ze nam obcas neco vypere...

*skola...vsichni jsou tady na nas moc hodni a ochotni. Pomohli nam tu vybrat ty nejlehci predmety s pohodovyma ucitelama. Takze mame didaktiku zpevu, hru na nastroj, anglictinu a psychologii. uz celkem zaciname rozumet skoro vsemu, ale nedari se nam mluvit...taky spoluzaci jsou moc ochotni a se vsim, co potrebujeme nam pomahaji.

* s ucitelama v cesku jsme se domlouvali s nekteryma ustne s nekteryma jenom pisemne. taky se nam stalo, ze ustne nam to nedovolili a pisemne jo :-) takze zkouset zkouset zkouset co se da. Nepovolili nam myslim 3 predmety...ale spis se bojim toho, ze to v cesku nemam sanci dat...je toho silene moc a chteji ponas moc seminarek a ja tu trochu nestiham...je to tu sama party a vylet :-)

*kufr? :-)) Jeli jsme sem autem, takze jsem mela jeden natlakovany 65l bagl, notebook, batuzek a kabelku. No a neco mi privezli jeste kamaradi autem, kdyz sem jeli...no a to jsem na tom oproti ostatnim holkam jeste moooc dobre! :-)) budeme si muset asi pozvat stehovaka az pojedeme nazpatek :-))

Vasi pomoc s materialama a radma urcite budeme potrebovat! Diky moc! Ja ted musim valt, tak jestli jsem na neco zapomnela ptejte se, co potrebujete!!! Moc dobre vim, jak se citite pred odjezdem...mate pocit, ze nic neustale nevite :-)

pa,pozdravuj holky,
mejte se krasne a at se vam to vsechno podari dobre zaridit!!
Danca

Shrnutí EILC kurzu v Koperu

2008-10-07T07:14:00.000-07:00

Poslaly ho samozřejmě obě holky, ale já si sem dovolím dát jen ten od Aničky. Obě psaly totiž v podstatě totéž, jen Anička s více detaily, které nás můžou zajímat.

EILC kurz ve Slovinském Koperu

Před několika dny nám skončil jazykový kurz Slovinštiny a já bych se chtěla pokusit Vám ho alespoň touto cestou přiblížit.

Začátek byl napsán na 1.9.2008, celý kurz trval 4 týdny – do 26.9.2008 a byl umístěn na fakultě humanitních studií v historickém centru Koperu. Abychom stíhaly pondělní program, vyrážely jsme z Čech v neděli 31.8. v 6h ráno. Původně jsem měla zjištěný vlak Joža Plečnik, který kvůli výluce v Rakousku nerezervoval místa, tudíž neuvěřitelně nízká cena, kterou jsem původně měla zaplatit, se stejně neuvěřitelně zvedla. Ale díky důvtipu kamarádky, se kterou jsem zde, se z mailů, které nám posílala zdejší koordinátora, daly vybrat české adresy, našla jsem auto Češek, které jely také do Koperu na EILC. Takže cestu jsem měla téměř za poloviční cenu a ještě komfortnější než vlak J. Koper nás uvítal za 6 hodin po odjezdu z ČR, tj. téměř přesně v poledne. Proto jsme neváhaly a po malém obědě ze zásob od maminek se vrhly do moře (stejně jak potom po každé hodině slovinštiny)! Bylo horko, proto nám nevadily ani stáda mořských ježků na pobřeží za Koperem. A ačkoli jsme se s děvčaty dříve neznaly, najednou jsme si připadaly blízké – vždyť spolu budeme trávit následující půl rok, takže to ani jinak být nemůže J.

Ubytovali nás v Dijaškim domu, na středo a vysokoškolských kolejích. I když nám psali, že budeme rozházení, aby stejné národnosti nebydlely spolu, Češi spolu bydleli. Na jednu stranu nás to těšilo, ale na druhou stranu jsme ztratili jednu možnost komunikovat anglicky. Ale to se dohnalo na jiných společných setkáních, ale o tom až později. Můj pokoj jsem sdílela s Danielou, spolužačkou z naší fakulty v Brně. Byl malinký, ale pro dvě holky akorát. Měli jsme 3 postele, 3 skříně, 6 poliček, ale pouze 2 stoly a 2 židle. Ale pro nás to stačilo – do poslední skříně jsme skovaly jídlo a veškeré potraviny, co jsme kupovaly. Po několika dnech jsme si dokonce koupily i lavor na praní špinavého prádla (je tady sice prádelna, ale daleko jednodušší je vyprat si v ruce… ). Pro asi 12 pokojů byly 3 sprchy a tři záchody. Pro dvě patra fungovala jedna lednička, která však nyní fungovat přestala. Tudíž se musíme spokojit s „chladem“ v noci za oknem. Na každém patře je také kuchyňka vybavená vařičem (bez trouby!) a dřezem, v jedné je také nějaké nádobí (talíře, hrnce, příbory…), ale většinou používáme své, které jsme si dovezli z domu. Teď se měnil ředitel DDK (Dijaški Dom Koper), takže spousta věcí se nyní mění… Dokonce bude i dražší ubytování. Už teď jsem platila za osobu na měsíc 115€. Před pár dny jsme se musely přestěhovat, neboť pokoj, kde jsme bydlely, chtěl místní starý student; měla s námi v malinkém pokoji pro dvě osoby bydlet ještě třetí dívka – Rumunka, ale zdá se, že to odvolala a nedojede. A taky jsme ještě před týdnem měli na kolejích bezdrátovou síť TECHNO, ale po nástupu nového ředitele jakoby se vypařilo! Je tu nyní jen jedna plnohodnotná bezdrátová internetová síť, která je však zabezpečená a my nemáme klíč a vypadá to, že ho ani mít nebudeme. Druhá bezdrátová síť je jen v počítačové učebně v jiném patře. Ale jsme rádi, že nám nechali aspoň něco.

Stravování jsme nakonec řešili Studentskými boni, což vyšlo daleko levněji. Od FHS (fakulty humanitních studií, kde byl jazykový kurz) každý obdržel list papíru s naším jménem a číslem; jakési potvrzení, že jsme studenty v Koperu. Díky tomuto papíru jsme si mohli kupovat boni. Cena jednoho bonu se pohybovala přibližně mezi 1.20 a 2.50€. Bylo vybráno několik restaurací, ve kterých jsme tyto boni mohli používat, tudíž jsme se najedli v rozmezí výše uvedených cen, i když by jídlo normálně stálo třeba 12€ (jak je tomu v Kithajské restauraci). Což se opravdu vyplatí. I já, jakožto celiak, který si musí hodně vybírat mezi jídly, si téměř všude mohu něco k obědu dát. A je to daleko levnější, než kdybych si měla kupovat v Interspaaru těstoviny za 3€. Takže se stravováním jsem nadmíru spokojená (jen si nemám stále kde upéct chléb…a kupovat je to drahé, takže pokaždé, když někdo jede z ČR sem, přiveze mi bochník upečený doma). V Interspaaru je pro bezlepkovou dietu vytvořená speciální police, kde lze najít spoustu výrobků, které u nás v ČR najdu jen ve zdravé výživě.

Ve Slovinsku je obecně víc draho jak v ČR. Možná to dělá i to, že používají EURO. Ale tím, že si kupujeme vlastně jen chléb, vodu a sýry (zkrátka něco na snídani), neprodraží se to tolik. Na čem jsme utratili nejvíc byly národní akce, které pořádal každý národ zvlášť, ale o tom až později.

Kurz byl rozdělen do dvou částí: poznávání jazyka a poznávání země. Poznávání jazyka zahrnovaly lekce, kde jsme probírali fráze rozhovoru v kavárně, mezi kamarády…, slovíčka, která bychom mohli potřebovat, gramatická pravidla… Dostaly jsme učebnici, podle které jsme se učili. Měli jsme dva učitele. Pondělí a úterý nás učil Boštjan, celkem mladý sympatický muž. Ale hodně věcí nedokázal vysvětlit tak, aby tomu všichni porozuměli, takže některá pravidla jsme pak opakovali s Martinou, která nás učila ve středu a ve čtvrtek. Na ní se nám líbilo to, že když jsme dělali samostatnou práci, sedla si za Španěly a znova jim vysvětlila to, co nechápali. Proto ji většina lidí, ke kterým patřím i já, měla raději. Byla přístupnější… Ale co se mi na kurzu nelíbilo, byla chaotická výuka. Spoustu důležitého jsme neprobrali a učili nás to hrozně neuspořádaně. Nebyl v tom systém, chyběla návaznost… (asi je to převážně na Boštjanově straně). Ale myslím, že nás i tak naučili spoustu věcí, které jsme již stihli i použít. Kurz byl určitě užitečný, protože nebýt tohoto měsíce „navíc“, nerozuměla a neuměla bych toho tolik, co teď.

Poznávání země, kultury a lidí znamenalo jít na exkurzi. Byly to všechny pátky, které jsme měli. Začali jsme slovinským folklorem. Tady nás učili lidové tance a písničky a hráli jsme na ručně vyrobené hudební nástroje (mušle, řehtačka…). Paní, která nás vedla, celé 4 hodiny mluvila slovinsky, tudíž jsme nikdo nerozuměli ( i přes to, že naše jazyky jsou podobné). Druhý týden nám ukázali solná pole v Sečovlje (u hranic s Chorvatskem), kostel s původními freskami (Tanec smrti) v Hrastovlje, zavedli nás do starého lidového stavení s typickým pohostinstvím v Krkavči a nakonec před námi otevřeli vstup do Sveté jamy, což byla krásná jeskyně s oltářem, kde se ještě nyní sloužívají mše sv. Třetí víkend pro nás měli připravený výlet na vinici a samozřejmě bedny s nůžkami a rukavicemi. Obrali jsme vinohrad a jeli koštovat J. K vynikajícímu vínu jsme zakusovali zde slavný pršut a domácí sýr. Při odjezdu nám umožnili víno zakoupit a také nám velice vstřícný majitel udělal dobrou cenu, takže tržba byla veliká J.

Kurz byl zakončen testem, na základě kterého jsme dostali certifikát. Pro nás Čechy obecně tento jazyk obtížný nebyl, neboť naše mluva je jemu velice podobná… Ale takoví Španělé a Němky přece jen nějaké problémy s gramatikou měli. Ale díky obětavosti Martiny vše zvládli. Po napsání tohoto testu nás Martina vzala na tržnici, kde jsme obdrželi dva listy papíru, na nichž byly vytištěné obrázky zeleniny a ovoce, a my jsme měli hledat názvy těchto plodin.

Jako poděkování jsme našim kantorům koupili květiny a velké bonboniéry, řekli si nashledanou a šli slavit.

A jak se o nás starali studentští tutoři? Uspořádali pro nás zahajovací seznamovací párty, kde se většinu času bavili oni sami a my se trochu nudili. To bylo jediné, co pro nás udělali. Druhý den jsme potkali slovinského kluka Mladena, který se nás tak trochu ujal, vzal nás na pláž, kde se koupe dobře; vzal nás do baru, kde hrají dobrou hudbu a kde se nám bude i líbit – a líbilo, řekl nám zásadní informace – třeba kde je prádelna, kde je nemocnice, jak se dostaneme na nádraží… Bez něho bychom to všechno hledali sami. Bylo to od něj hezké. Naši tutoři přišli, jen když byla nějaká akce.

Kdo byl v týmu? 3Španělé, 2 Němky, 1 Portugalka, 2 Poláci, 1 Lotyška, 11 Čechů a nakonec jedna dívčina z Turecka. Když má člověk vedle sebe cizince a nikoho jiného, nezbývá mu, než začít mluvit. Nevěřila jsem, že se naučím mluvit – bála jsem se, neuměla jsem pořádně anglicky. Teď je absolutně normální každodenní konverzace v anglickém jazyce. A když někdo uměl lépe anglický jazyk, nesmál se, ale snažil se porozumět. Všichni byli velice vstřícní všichni ke všem. A jelikož jsme chtěli poznat myšlení a kulturu lidí, kteří s námi byli, každý národ si připravil večer s občerstvením, typickým jídlem, a krátkým představením své země. Bylo na tom krásné i to, že ten nápad vyšel z řad účastníků, ne tutorů, kteří se o nás stejně nezajímali. Když se nekonala žádná národní poznávací akce, šlo se do barů, do diskoték ať už v Koperu nebo v Portoroži, kde jsou vyhlášené studentské diskotéky J.

Víkendy byly většinou tráveny aktivně, čemuž se „cizinci“ divili – výlety organizovali Češi. Poznali jsme Postojenskou jamu, Rakov – Škocjan, Predjamsky grad, Piran, Portorož, Izolu, Terst a teď jsme se o víkendu byli podívat za kamarády, kteří se po skončení kurzu odpojili a jeli studovat do Ljubljany. Jen 4 lidé (4 Češi) zde zůstali studovat, ostatní měli v Koperu pouze EILC kurz.

Nyní se o nás škola stará úplně krásně, pomáhá nám se vším, co potřebujeme.. ale to už je jiné téma a o tom už jindy.

Prozatím je toto všechno. Omlouvám se, že jsem překročila limit dvou stran, ale měsíc se ve dvou stranách zhodnotit nedá.

Děkuji za vše ještě jednou a přeji pěkný den.

Anna Kučeříková

V Koperu 6.října LP 2008

Zprávy z Koperu - 1 a 2

2008-09-12T12:11:00.000-07:00

Zatím se mi 2x ozvala Danča s Aničkou. Takže v rámci společného stresování a těšení se, to sem překopíruju.

Mejl číslo 1.

Ahoji Miri,
s Aničkou odjíždíme 31.8. a určitě se vám ozveme, jaký to tam je! a pokud ne, tak se mi připomeň :) Pořád ještě nemáme všechno vyřízené...pořád nám ještě neposlali potvrzenej jeden dokument, bez kterýho nemůžeme uzavřít finanční smlouvu a tak dostat už od září peníze...a taky jsou z nás zatím bezdomovci...no ale v posledním emailu nám slíbili, že nám to už určitě dají vědět 18.8. ...no tak uvidíme...Jo a taky máme smůlu s vlakem. Normálně bysme se až do koperu z prahy dostali s jedním přestupem za 750kč, ale protože je v rakousku až do konce září výluka, bude to asi o 1000 dražší...tak nás tam asi naši dovezou...Tak to je asi všechno, jak to s náma zatím vypadá a doufám, že to dobře dopadne :)

Tak se měj hezky a pozdravuj ostatní holky!
Danča

Mejl číslo 2. (pro Matyáška)

Dober večer, pane Matyášku.
Kako ste?
Nejprve bychom se chtěly omluvit, že jsme nereagovaly na srpnový mail... měly jsme spoustu práce a v tom shonu jsme zapomněly.... O:- )
Tak jak už jistě víte, jsme 13.den v Koperu, odkud Vás moc zdravíme! Shledaly jsme to zde tak, jak jste to popisoval a tím nás nadchnul :-).
Ubytovali nás Dijaškim Domu hned vedle pedagogické fakulty (a tím se vystavili nebezpečí, že budeme chodit na přednášky s kartáčkem v puse a v pyžamu :-) ) a pár minut od fakulty humanitních věd, kde máme teď kurz slovinštiny ( i přes malou vzdálenost, kterou musíme překonat, chodíme všichni pozdě, svorně jako jeden muž :-) ). Tento jazyk se nejeví býti příliš obtížným, proto zatím celkem prospíváme, narozdíl od Španělů, Němek a Portugalky, kteří nerozumí skoro nic (ani nedokáží vyslovovat..). Naučili nás základní věty a fráze potřebné pro běžný život (že chceme zaplatit v obchodě, jak se jmenuješ, jak se máš a nezapomněli nás naučit, jak si sehnat telefonní číslo :-). Bydlíme s Dančou spolu na pokoji, i když jsme nechtěly, ale nějak se to tak seběhlo, že to je nakonec takto. Ale po celodenní konverzaci v angličtině je to docela balzám J. Máme pokoj pro tři, ale jsme tam pouze dvě. Platíme 110 € za měsíc, máme společnou sprchu i záchody pro asi 15 pokojů (holky a kluci dohromady!!; nejvtipnější jsou pisoáry, kolem kterých chodíme na záchody a pokaždé se hrozíme chvíle, kdy na tomto místě vyrušíme nějakého chlapce při vykonávání potřebyJ). K dispozici tady máme jednu docela nevybavenou kuchyni s jedinou miniledničou pro asi tři patra!! A ještě se tu krade (dnes mi již stačili něco ukrást.. sice jen skoro za 50 Kč, ale přece jen..)!
V celé budově je bezdrátové připojení k síti, ke které ovšem nemáme klíč, takže musíme chodit do počítačové učebny, která je nám téměř neustále k dispozici a kde je jak bezdrátové připojení k síti (nezabezpečené), tak i síťovým kabelem.
Je nás tu celkem 19 ERASMUS lidí, z toho 11 Čechů a zbytek jsou 2 Němky, 2 Poláci, 1 Portugalka, 2 Španěly a 1 Turkyně. Máme nejlepší partu, kterou nám mohli dát! Každý den máme nějakou párty, na pláži, v kuchyni, na chodbě na kolejích či v baru... A včera se nám podařila CZECH party :-)! Udělali jsme typical czech food - bramboráky, rodiče jedné Češky dovezli 24litrů vína z Moravy, nějaké české pivo a česká jablíčka. I když se nám pokusil tuto párty pokazit zdejší sekuriťák s obrovskou svítilnou, nedali jsme se a zamířili jsme s vínem na diskotéku. Což nemohlo nezanechat následky na dnešním celodenním výletě pořádaném naší humanitní fakultou (místo odchodu v 9 hodin jsme vyráželi o půl hodiny později).
Docela nás překvapilo, že naši tutoři, kteří se o nás měli starat, toho pro nás moc nedělají… Veškeré akce a výlety si plánujeme a organizujeme sami, mimo toho dnešního, který ale nepořádali oni. Ale nestěžujeme si, docela si zatím vystačíme J.
Dostali jsme k dispozici Študentski boni, na které dostáváme až neuvěřitelné slevy na pokrmy ve vybraných restauracích. Takže se zde najíme lépe než v brněnských menzách. V Interspaaru jsem dokonce našla i obrovskou polici s bezlepkovými potravinami, což mě neskutečně překvapilo a potěšilo. Takže nezmírám hlady J.
Skoro každý den chodíme k moři, ale je to hodně omezené naším rozvrhem:
Po+Út – 14-17:30
Stř+Čt – 10-13:30
Pá podle programu Erasmus koordinátorů.
Zítra hlásí, že by měla přijít nějaká vichřice s deštěm, či co. Přichází pouze dvakrát za rok. Sice plánujeme výlet, ale asi jenom do jeskyní, kde by nás to nemuselo zase tak ohrozit.
Toto jsou poznatky, se kterými za Vámi přicházíme. Doufáme, že jste spokojený minimálně tak dobře, jako my tady J. Líbí se nám tu opravdu moc.. a neustále přemýšlíme o prodloužení – jestli ano, nebo ne.. jestli to tu bude tak fajn pořád…
Ale snad je na to ještě dost času a my si to budeme moci rozmyslet.
Mějte se zatím moc hezky a děkujeme Vám za zprostředkování této možnosti a pomoc při její realizaci.
S přáním všeho dobrého se loučí
Vaše svěřenkyně
Danča a Anička

2008-09-08T13:05:00.000-07:00

> pokud za náma chcete přijet a víte, že vás tu chceme, kontakt na nás máte

> pokud za náma chcete přijet a nejste si jisti, že o vás stojíme, napište nám do vzkazů

> pokud za náma chcete přijet a víte, že vás tu rádi neuvidíme, nekontaktujte nás

> pokud za náma chcete přijet a my vás neznáme, kontakt na nás nedostanete

> pokud jedete do Slovinska nebo na Erasmus a chcete s něčím poradit nebo se na něco zeptat, napište nám na mejl : slovinsko.erasmus@gmail.com

> pokud jsme vás zaujaly jako individuality, napište nám na jeden z výše zmíněných mejlů

PS: Jakýkoliv vzkaz, komentář či zpráva potěší a povzbudí. A za jakoukoliv takovou podporu vám moc děkujeme.

2008-09-07T08:23:00.000-07:00

"Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují, kam jít, ale samy nejdou."

Jan Amos Komenský

A tak jsme se rozhodly jít a nasbírat cenné zkušenosti za hranicemi naší rodné hroudy. Tyto stránky jsme vytvořily především pro naše rodiny, přátele a známé doma. Ale pokud poskytnou nějaké cenné informace budoucím Erasmákům, či pomůžou zahnat nudu...taky dobře. DOBRODOŠLI!!!

2008-09-07T07:28:00.000-07:00

Asi jsme to neměly tak komplikovaný, jako ostatní Erasmáci. V podstatě jsme k tomu přišly jako slepé k houslím. Někdy ke konci zkouškovýho, v lednu 2008, poslal celému našemu ročníku doc. RNDr. Jiří Matyášek, CSc. email, ve kterém nabízel možnost studijního pobytu ve Slovinsku - Ljubljani nebo Koperu. Když se naše šestka ze studijní skupiny C na začátku 2.semestru opět sešla, někdo nadhodil, že o tom docela uvažuje (myslím, že jsem to byla já :) ), ale je to moc narychlo (na rozhodnutí jsme měly ani ne týden) a moc informací k tomu zatím nemá. Pak se přidala Bára. Pak Ivča. Šly jsme tedy za Matyáškem, s tím, že se na všechno vyptáme a podle toho se rozhodnem....No...Za dvě hodiny jsme vycházely z jeho pracovny s tím, že si zapsal veškeré naše údaje a v podstatě jen chybělo, poslat mu formální potvrzovací mejl. :) Do druhého dne jsme přesvědčily Kaču. A do týdne Lucku. A od té doby se začal odpočítávat náš rok, který nám zbýval do odjezdu...

2008-08-27T10:11:00.001-07:00

Jak vypadá taková příprava a všeobecně chystání na půlroční studijní Erasmus pobyt? My jsme to měly takhle:

> únor 2008 - ...potvrdily jsme docentu Matyáškovi náš zájem o Erasmus v Ljubljani...

> březen - květen 2008 - ...absolvovaly jsme pár rozhovorů s panem Matyáškem o tom co nás čeká (včetně ochutnávky slovinských vín :D )...

> 24. září 2008 - ...první návštěva pana Matyáška po prázdninách...

> 1.10. 2008 - ...vyplnění Learning Agreement, Housing Request Forms a EILC (kurz slovinštiny)

> 7.10.2008 - ...pan Matyášek nám podepsal Application Forms, takže zejtra můžeme konečně jít na CZS (centrum zahrničních studií). Žádosti o ubytování jsou poslaný... :)

> 8.10.2008 - ...byly jsme na CZS a pan Bc.Lády nám podepsal to, co jsme potřebovaly podepsat. Bylo to takový "šup šup", což nás fakt dost překvapilo, protože teď to je zas na nás. Další krok je hodit všechny ty podepsaný papíry do schránky a pak jen...čekat....

> 15.10.2008 - ...konečně jsme poslaly ty žádosti do Slovinska, stejně jako přihlášku na EILC. Takže teď už fakt budem jen čekat...

> 28.10.2008 - ...a překonaly jsme první nedorozumění. Měly jsme nějaký problémy s termínem EILC. Ale teď je už všechno v pořádku a víme, že náš odjezd do Slovinska proběhne někdy před 26.1.2009 kdy nám kurz začíná.(Z toho vyplývá, že krásně stíháme všechny zápočty a zkoušky!)...

> 19.11.2008 - ...Mirču, Ivču, Báru a Lucku nevybrali pro EILC. :´( Kaču jo. Co to pro nás znamená? Že odjíždíme o měsíc pozdějc...Pokud se teda nestane nějakej zázrak a 4 lidi se neodhlásej, protože evidentně jsme první pod čarou...No za chvíli jdem za panem Ládym a uvidíme co nám řekne...(dodatek: nejedem)

> 28.11.2008 - Dear students,

I am happy to inform you that the Faculty of Education has accepted you as Erasmus students in the next semester. This is just the first response and you will get the letter of enrolment to your home address next week. Regarding the accommodation in Ljubljana I will send you a detailed e-mail with additional information in the first half of December. Enjoy the winter spirit and see you in Ljubljana!

> 9.12.2008 - ...došly nám domů potvrzené Applications forms. To znamená, že si co nevidět začneme zařizovat finanční smlouvu a stýpko...

> 12.12.2008 - ...přišel mejl a v něm velmi dobrá zpráva. Máme koleje. Další velkej kámen nám spadnul ze srdce...

> 18.12.2008 - ...tak jsme šly za Ládym, že jako chceme podepsat Finanční dohodu a Žádost o stipendium. Jako něco jsme tušily o dvojité kopii. To, že nemáme od University of Ljubljana podepsanej a vrácenej Learning Agreement nám taky bylo divný, ale říkaly jsme si, že třeba bude stačit jen Letter of Acceptance. Tak nestačí no. A jedna kopie taky nestačí. Takže žhavíme síť mezi ČR a International office at University of Ljubljana a doufáme, že jim nebude trvat tak dlouho, poslat nám nějakým rychlým způsobem ty papíry v pořádku. Ale nevím, nevím byrokracie je mrcha ošemetná. Nehledě na to, že díky skupině na facebooku "Erasmus in Ljubljana summer 2009" víme, že ostatní to maj v pořádku (i z MU). No hlavně, že si vybrali nás pět a my to v pořádku nemáme...

> 22.12.2008 - ...no Jerneja byla rychlá. :) Poslala nám dneska v mejlu vyplněný Learning Agreements...

> 30.12.2008 - ...a dneska nám přišel i domů...

> 7.1.2009 - ... Finanční smlouva, Žádost o přiznání stipendia, Prohlášení Erasmus studenta, potvrzené Learning Agreement, Letter of Acceptance a okopírovaná kartička pojištěnce byly odneseny Ládymu, zkontrolovány a přijaty. Dostaly jsme jakousi kartu Erasmus studenta, byl nám popřán pěknej pobyt a už tam prej nemusíme chodit. :) Tak snad ty peníze dostaneme...a včas...

> 8.1.2009 - ...padlo rozhodnutí...zbytek naší skupiny, kterej nebyl přijatej na EILC odjede do Lublaně 5.2.2009 v 00:00 z Bytrého, za laskavého odvozu Honzy a Honzy od Báry...

> 21.1.2009 - KONEČNĚ PŘIŠLO STÝPKO!!! .... jo až teď :( a celá Masaryčka co je na Erasmu si mohla oddychnout...

2008-08-27T10:07:00.000-07:00

BRNO -> MASARYKOVA UNIVERZITA -> PEDAGOGICKÁ FAKULTA -> UČITELSTVÍ PRO 1.STUPEŇ ZŠ -> 2008 - 2012 -> skupina C

B Á R A

> 1986

> Bystré

> Střední Peďák v Litomyšli

I V Č A

> 1988

> Polička

> Gymnázium Polička

L U C K A

> 1988

> Lanškroun

> Gymnázium Lanškroun

K A Č A

> 1988

> Boskovice

> Gymnázium Boskovice

M I R Č A
> 1987

> Náchod

>Jiráskovo Gymnázium Náchod